Lev Levyckyj

Vystudoval gymnázium ve Stanislavově a Lvovskou univerzitu. Pracoval jako právník a soudce, nejprve na soudu v Přemyšli, potom v Rožnjativě a v letech 1913–1914 a 1915–1918 ve Skole.[1] V době svého působení v parlamentu je uváděn jako rada zemského soudu v Skole.[2] Od roku 1913 do roku 1914[1] zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu.[3] Patřil do Ukrajinské národně demokratické strany.[1]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 57.[4] Po roce 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení.[4] Uvádí se jako c. k. rada zemského soudu.[5]

Za první světové války přesídlil do Vídně. Byl členem předsednictva Západoukrajinské kulturní rady.[1] Pomáhal ukrajinským uprchlíkům i politickým vězňům. Po válce se zapojil do budování Západoukrajinské lidové republiky a byl členem její národní rady.[3] Pak žil v emigraci ve Vídni a organizoval ukrajinský exil. V roce 1924 se vrátil do Haliče. Polské úřady mu znemožnily návrat k soudcovskému povolání. Působil potom v Poznani.[1]

Jeho dcerou byla hudebnice Halyna Levycka.[1]