Letecký souboj nad Merklínem

V roce 1948 se dostali v Československu k moci komunisté. Tehdy již začínala studená válka mezi SSSR a USA. Československo se ocitlo na straně východního bloku. Spojené státy a Sovětský svaz se v tomto období chovaly, jako kdyby mezi nimi trval ozbrojený konflikt, i když šlo spíše o ekonomické soupeření. Přesto že ke skutečnému vyhlášení války nedošlo, často docházelo ve vzdušném prostoru k střetům mezi letouny obou stran.

USA si v západním Německu vytvořily vojenské základny a jejich letouny, které byly v této době již proudové, často přelétaly nad území Československa, i když většinou neúmyslně.[1] Některé však měly nad československým územím výzvědné úkoly.

Československé letectvo nemělo prostředky těmto přeletům zabránit nebo proti nim nějak zasáhnout. Radarová zařízení z dob druhé světové války byla poměrně zastaralá. Standardní stíhací letoun v československém letectvu Avia S-199 by v případě střetu s americkými proudovými letouny neměl příliš velkou šanci na úspěch. Byl náročný na ovládání a šlo pouze o klon německého Messerschmitt Bf 109G.

Situaci změnil až vývoj nových zbraní v SSSR. V roce 1950 koupilo Československo do výzbroje proudové letouny MiG-15. Na začátku svého působení byly označeny jako S-102. Plně se rovnaly americkým letounům, ale vyžadovaly delší výcvik pilotů. Teprve roku 1952 mohly být nasazeny k obraně hranic.

Piloti Jaroslav Šrámek (byl zároveň velitel roje) a Milan Forst měli 10. března 1953 nacvičovat letecký útok. Ve svých letounech vzlétli ve tři čtvrtě na jedenáct dopoledne.

Ve vzdálenosti 35 kilometrů od státní hranice narazili na dva americké letouny typu F-84E Thunderjet, letící v nižší výšce než oni sami. Poručík Šrámek informoval o Američanech velitelské stanoviště a dostal rozkaz vypálit výstražnou dávku, jež měla přimět Američany přistát na československém letišti. Poté uvedl svůj MiG do sestupného letu a zatáčky. Američané reagovali tím, že se rozdělili. Šrámek sledoval vedoucí letoun a vystřelil varovnou salvu. Americký letoun se přesto snažil uniknout do Německa. Šrámek tedy dostal rozkaz letoun sestřelit. První salva zasáhla stroj ze vzdálenosti 300 metrů. Z Thunderjetu vyšlehly plameny a pilot G. A. Brown (který byl mimo jiné veteránem korejské války[2]) se musel katapultovat. To již byl 58 km nad německým územím. Tím byla bitva skončena.

Tento střet zmenšil počet amerických přeletů přes československou státní hranici a američtí letci si od té doby dávali větší pozor. Šlo o první vzájemný střet. Brzy poté Američané obvinili Československo, že českoslovenští piloti napadli americké letadlo nad německým územím. Po roce 1989 však bylo toto americké tvrzení vyvráceno, díky zveřejnění tajných materiálů.[3]