Let ČSA 523

Z pražského ruzyňského letiště startoval stroj v pondělí 4. září 1967 v 16.49 hodin.[1] Na palubě se v té době nacházelo 60 cestujících a osm členů posádky. Po mezipřistání v irském Shannonu, kde mechanici do letounu doplnili palivo, odletěl stroj do kanadského Ganderu, na jehož letišti přistál přibližně o půlnoci ze 4. na 5. září místního času. Do letadla mechanici opětovně natankovali další palivo a vyměnila se i posádka. Nově nastoupivší odpočívala dva dny na zdejším letišti a velel jí zkušený kapitán, který zdejší podmínky znal.[2]

Po hodině a půl po přistání mohlo letadlo z dráhy RWY14 ganderského letiště odstartovat. V 1:40 místního času sdělil radista z paluby letounu řídicí věži, že vzlétli. Počasí bylo příznivé, základna oblačnosti oblačnosti 800 m, zataženo, dohlednost 24 km, teplota 9,5 °C, vítr 110°, 13 km/h. Byla tmavá noc a na VPD nebyla rozsvícena přibližovací světelná řada za koncem dráhy. Bez jakýchkoli viditelných orientačních bodů tedy musela posádka ihned přejít na let podle přístrojů. Letadlo stoupalo jen zvolna, po cca 14 s posádka zatáhla podvozky, po 24 s byly kompletně zataženy i vztlakové klapky. V té době dosáhl stroj maximální výšky asi 40 m a následoval přechod do klesání.[3]

Po 30 sekundách letu se stroj stroj střetl s terénem (v rychlosti 363 km/h a pod úhlem asi 6°) ve vzdálenosti přibližně 1200 metrů od konce vzletové dráhy. Před nárazem ještě zachytil pravým křídlem o kotvící lana stožáru. Letoun se pak rozlomil na několik částí a po nárazu do tělesa železniční trati začal hořet.[2]

Přímo při nehodě zemřelo 33 osob a další čtyři posléze v nemocnicích v Ganderu, Halifaxu a Montréalu.[2] Neštěstí tak přežilo 32 lidí, tedy téměř polovina osob na palubě.[1] Na záchraně účastníků nehody se podíleli vedle policie, armády a zaměstnanců letiště také místní obyvatelé, kteří například dobrovolně darovali krev. Před odletem pozůstatků obětí nehody se navíc smutečního obřadu s ostatky zemřelých účastnilo asi tisíc obyvatel Ganderu.[2]

Na vyšetřování se standardně podílela i československá strana, působil zde mimo jiné i legendární František Fajtl, za sovětskou stranu m. j. zástupce generálního konstruktéra Iljušina, šéfkonstruktér Il-18, Genrich V. Novožilov. Přesto, že byly zjištěny ještě další okolnosti (např. přetížení 119 kg), k objasnění nehody to nepostačovalo. Letadlo by mělo po zasunutí klapek dostatečnou rychlost, tak malé přetížení nehrálo roli, i motory stažené na stoupací režim vytvářely dostatečný tah, reakce některých přístrojů (umělý horizont, výškoměry) mohla sice být mírně zpožděná, ale ani to nestačilo k vysvětlení. Kromě uvedených příčin se tedy spekuluje i o ztrátě prostorové orientace, poruše výškovky apod., nic z toho se ale prokázat nepodařilo.[4]

V Montréalu tou dobou probíhala světová výstava. Československo na ni mělo svoji prezentaci především ve svém pavilonu. Zástupci města Gander o pavilon projevili zájem a chtěli ho po ukončení výstavy získat. Jejich nabídku však Československo odmítlo. Po letecké nehodě však došlo ke změně názoru představitelů evropské země a s přesunem jako formou poděkování za angažovanost obyvatel Ganderu nakonec souhlasili. Objekt stojí v Grand Falls-Windsor,[p 1] jenž také patří do působiště kulturní instituce v Ganderu. Zde byl objekt rozdělen na dvě části, ve kterých sídlí zdejší divadlo, knihovna a galerie.[2]