Krásná Vida

V domě bohatého Antona v rijeckém přístavu Sušak se vesele tančí. Mezi mnoha přítomnými jsou i starý Grega a jeho dcera Neža, Antonova hospodyně. Z jejich rozhovoru se dozvídáme o situaci v Antonově domácnosti: jsou zde často hosty dva mladí Benátčané, Alberto a Pietro, kteří se po straně dvoří Antonově mladé ženě Vidě. Ta jejich snahy přijímá vlídně, ačkoli k ostatním lidem je spíše strohá a hrubá. Avšak Anton je do své ženy bezhlavě zamilován a je k tomuto dění slepý. Vidí svůj život jako jediné štěstí: má krásnou ženu a syna, byť stonavého.

Společnost vyzývá Vidu, aby jim na rozloučenou zazpívala, a ta jim vyhoví. Zpívá starou baladu o krásné Vidě, která se slepě zamilovala a odešla se svým milencem za moře, zanechavši doma muže a dítě; ale dočkala se jen zklamání, stesku a rané smrti (árie Lepa Vida prala kraj morja). Anton může na své ženě oči i uši nechat, a když hosté odejdou, ujišťuje ji znovu o své lásce (duet Kak temno moč).

Vida se pak o samotě věnuje svému synovi, její myšlenky však dlí u pohledného Alberta. V tomto roztoužení se nalézá, když se nečekaně otevřou dveře a v nich stojí právě tento svůdce. Vida se vrhá Albertovi kolem krku (duet Daj, ljubček se objeti). Manžel i dítě jsou naráz zapomenuti, mladá žena nemešká a prchá se svým milencem do Benátek.

Vida žije v Benátkách v Albertově domě, ale mladík se jí brzy nabažil (sbor a Albertův zpěv Plavaj naglo, čolnič mali). Již ji nemiluje, ba pořídil si novou milenku. Vida jej má stále ráda, ale cítí se osamocena a s bolestí vzpomíná na svůj domov, a zejména na chorého synáčka, jehož opustila (monolog Tam gre in samo me pusti). Nemůže se však odhodlat k návratu a snaží se získat zpět Albertovu lásku. Ale Albert ji hrubě odmítá a poníží tím, že ji nabídne za milenku stále žádostivému příteli Pietrovi. Zraněná Vida odchází od milence.

(1. obraz) Vida je už rok pryč a celé město se domnívá, že musí být po smrti. Od jejího odchodu vládne Antonovým domem jeho hospodyně Neža. Obětavě se stará o jeho churavého syna a pokouší se získat náklonnost pána domu. Ten však je stále zdrcen žalem a jejích citů si nevšímá (Nežin monolog Že leto je, kar Vida).

Nežu navštěvuje její otec Grego, který se právě vrátil z cesty do Benátek. Přináší jí z cesty křížek na památku a sděluje jí neuvěřitelnou novinku: v Benátkách před kostelem viděl žebračku, v níž rozpoznal Vidu. Chtěl s ní promluvit, ale sotva jej žena poznala, dala se na útěk a unikla mu. Neža se této zprávy hrozí: ví, že Anton svou ženu stále miluje a že jej nikdy nezíská, pokud se dozví že je Vida naživu.

(2. obraz) Vida se potají vrátila do rodného města, a když není nikdo přítomen, vkrade se do domu, vyhledá svého syna a tiskne jej v náručí (Vidina ukolébavka Tebe tu zrem). Neža ji takto zastihne a vyvolá ryčnou hádku o to, která z obou žen má větší práva k dítěti a potažmo k jeho otci (scéna Le še poljub). Hádka přivolá Antona. Ten je ohromen náhlým Vidiným návratem, ale současně velmi šťasten. Neptá se jí ani slovem, proč odešla a co dělala celý rok, jen doufá, že od nynějška mohou opět žít šťastným rodinným životem (scéna Kdo si ti).

Na pouti do Trsatu se mezi poutníky vydali i Anton s Vidou, stejně jako Neža (sbor Večer na zemljo lega). Ta se stále snaží dopídit se toho, co Vida během své nepřítomnosti dělala, aby ji mohla u Antona očernit. Na pouť přicházejí i Alberto a Pietro. Pietro, jenž nemůže Vidě zapomenout, že před ním dala přednost Albertovi, rád zodpoví dotaz žárlivé Neži a prozradí jí nehledanými slovy, že Vida byla Albertovou milenkou. Když se to dozví Anton, v zuřivosti se vrhne na Alberta a zadáví ho; poté ho z rozrušení a vyčerpání samotného raní mrtvice. Vida, vidouc manžela i milence mrtvé u svých nohou, zešílí.