Leopold Porges von Portheim

Byl synem drobného obchodníka, pražského rabína Gabriela Porgese.[4] Jeho bratrem byl podnikatel Moses Porges von Portheim, spolu s nímž byl v roce 1841 povýšen na šlechtice. Podnikání se věnoval i syn Eduard Porges von Portheim, který byl aktivní i v politice. Vnuk Max Porges von Portheim byl bibliografem a sběratelem.[3]

Leopold Narodil se v pražské židovské čtvrti. Nejprve byl aktivní v obchodu s lihovinami v Praze, zatímco bratr Moses byl podomním prodejcem plátna. Roku 1812 založili oba sourozenci kartounku (dílnu na potisk pláten), umístěnou v prostoru nynějšího Náměstí Curieových na břehu Vltavy na okraji Židovského města. Po šesti letech byla dílna rozšířena na malou továrnu. V roce 1830 se firma přestěhovala na nové pozemky na Smíchově, kde vyrostlo pět hlavních budov. Kartounka disponovala třemi parními kotli a parním strojem o výkonu 9 kW.

Po další dekádě expanze měla firma také pobočky v Hořicích, Brodu u Nové Paky a Luhu u Frýdlantu. Pracovalo v ní více než dva tisíce tkalců. Poté, co byl podnik vybaven novými technologiemi (tzv. perotiny), došlo v továrně v červenci 1844 ke stávce a ludditskému rozbíjení strojů a dělnické násilnosti musela potlačit armáda.

V roce 1840 (podle jiného zdroje roku 1845) založil Leopold i továrnu na porcelánové zboží v Chodově a působil jako její ředitel. Tamní výrobky se objevily i na světové výstavě v Paříži v roce 1855. V podniku zavedl jako první vytápění pomocí uhlí místo dřeva.[3][4]

Angažoval se i v komunální politice. Zasedal v pražském obecním zastupitelstvu.[2] Byl sem zvolen i v prvních volbách po obnovení ústavní vlády v roce 1861. Zároveň se stal členem městské rady.[5] Krátce před smrtí založil nadaci, která každoročně přidělovala čtyřem zchudlým pražským měšťanům podporu 400 zlatých.[2]

Zemřel v lednu 1869 v Praze.[2]