Max von Portheim

Max Porges z Portheimu známý jako Max von Portheim (vlastně Max Porges šlechtic von Portheim, 12. května 1857, Praha - 28. ledna 1937, Vídeň) byl rakouský soukromý učenec, pracoval jako historický badatel a sběratel z rodiny pražských židovských podnikatelů Porgesů z Portheimu.

Max von Portheim
Rodné jménoMax Porges Edler von Portheim
Narození12. května 1857
Praha
Úmrtí28. ledna 1937 (ve věku 79 let)
Vídeň
Místo pohřbeníFeuerhalle Simmering
Povoláníhistorik
RodičeWilhelm Porges von Portheim
RodPorgesové z Portheimu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erb Judy Porgese šlechtice z Portheimu (1785–1869) a jeho potomků udělený v roce 1841.

Život

Max Porges šlechtic z Portheimu pocházel z pražské židovské rodiny Porgesů, roku 1841 povýšené do šlechtického stavu s predikátem z Portheimu (von Portheim). V roce 1879 byl do šlechtického stavu povýšen také Maxův strýc Eduard Porges z Portheimu (1826–1907), syn Judy z Portheimu. Maxovými rodiči byli Judův syn Wilhelm Porges (1819–1873) a Bertha Goldschmidtová (1829–1894) z Frankfurtu. Narodil se jako nejmladší dítě po třech sestrách.

Studoval nejprve chemii a zemědělství v Praze a Halle, později filosofii a historii, které však nedokončil.

Po dlouhých cestách se v roce 1893 usadil ve Vídni a brzy se začal věnovat sbírání historických artefaktů. Jeho holavní zájem se soustředil na epochu Marie Terezie, Josefa II. a jeho nástupce Leopolda II. V červnu 1912 získal Max vilu na v Gatterburggasse č. 7, kterou velkoryse přestavěl a v prvním patře vytvořil prostor pro knihovnu a sbírky. V roce 1914 byla přestavba dokončena a Maxe se mohl nastěhovat do svého nového bydliště.

Max z Portheimu se stal vášnivým sběratelem listin, mědirytin, portrétů a příležitostně také rukopisů a uměleckých předětů z doby osvícenství a shromažďoval informace z té doby. Jedním z výsledků desetiletí jeho sběratelské činnosti je „Portheim-Katalog“, který obsahuje 450 000 až 500 000 listů. Jeho zájem o tisky z 18. století Max z Portheimu brzy vedl k založení „Společnosti bibliofilů“ ve Výmaru v roce 1899.

Od roku 1908 také založil „malou, vybranou skupinu... bibliofilů“ za účelem upevnění vazeb mezi sběrateli, jejich aktivitami, akvizicích, diskusemi o nich, poskytování informací apod. Členové se setkávali nepravidelně („jednou nebo dvakrát měsíčně“) ve vídeňském Café Akademie (roh Obilného trhu / Gumpendorfer Strasse). Ačkoli tato skupina nebyla organizována jako sdružení, právě z ní vzešel v roce 1912 podnět k založení „Vídeňské bibliofilské společnosti“, jejímž členem se ovšem Max nikdy nestal.

Portheimovy dopisy, které jsou uloženy v rukopisné sbírce Vídeňské knihovny na radnici, ukazují Maxe z Portheimua jako ústřední postavu rakouské sběratelské a bibliofilské scény.

Zvláštní přátelství ho spojovalo s Gustavem Gugitzem, jenž v letech 1938 - 1945 katalogizoval Portheimovu sbírku pro Vídeňskou městskou knihovnu. V průběhu práce také vznikl návrh jeho Vídeňské bibliografie.

Kartičkový katalog

Portheimovým opus magnum byl kartičkový katalog, původně založený pro jeho vlastní knihovnu, kterou později rozšířil o příslušné fondy dalších knihoven. Svými současníky byl považován za největšího odborníka na josefinskou éru. Paul von Mitrofanov, autor životopisů Josefa II. s Portheimem konzultoval, stejně jako muzikolog Otto Erich Deutsch. Slovník „Deutsches Anonymen-Lexikon“ (Výmar, 1902–1928) Michaela Holzmanna a Hannse Bohatty vděčí Portheimovu katalogu za mnoho cenných referencí. Sám Max z Portheimu věnoval vytvoření svého katalogu desítky let úsilí a považoval jej také za věcně cennější než celou svou knihovnu.

Portheimovo tištěné dílo se naproti tomu omezilo na dvě díla: bibliografii Friedricha Trencka (1912 společně s Gustavem Gugitzem) a „materiály pro Sonnenfelsův životopis“, společné dílo s knihovníkem Michaelem Holzmannem, které vyšlo v roce 1931 po jeho smrti v „Časopise pro dějiny Židů v Československu“.

Od roku 1924 se Max z Portheimu za pomoci svého důvěrníka Dr. Ernsta Weizmanna snažil prodat celou svou sbírku „z důvodu nepříznivých časů a vysokému věku“, které však za jeho života nebylo možné realizovat.

Závěr života a odkaz
Krematorium Simmering - urnový hrob Maxa z Portheimu

Max Porges z Portheimu zemřel ve své vídeňské vile 28. ledna 1937 na mrtvici. Podle přání v závěti bylo jeho tělo zpopelněno v krematoriu Simmering a urna pohřbena tamtéž (levé sloupořadí, hrob 101).[1] Jeho hrob je jedním z čestných hrobů města Vídně. [2]

Portheim zemřel jako bohatý muž. Nebyl ženatý a neměl žádné děti. Hlavními dědicemi tedy byly dcery a vnučky jeho tří zesnulých sester žijících ve Frankfurtu. Jeho neteř Alice Feisová a jeho praneteř Frieda Straussová zdědily každá po čtvrtině a neteř Leonie Mayerová polovinu majetku. V roce 1937 se Ernstu Weizmannovi podařilo úspěšně dokončit jednání s městem Vídeň ohledně převzetí Maxových sbírek.

V roce 1959 po něm byla ve vídeňském 22. obvodu Donaustadt pojmenována ulice Portheimgasse.

Netištěné zdroje
  • Gerda Barth: Der Portheim-Katalog der Wiener Stadt- und Landesbibliothek. Vortrag, gehalten vor der Österreichischen Gesellschaft zur Erforschung des 18. Jahrhunderts, neu bearb. – Wien, ca. 1995
  • Magistratsabteilung 37 – Baupolizei: Umbauplan bzw. Einreichungsplan, Gatterburggasse, EZ 866 aus 1912
  • Wienbibliothek im Rathaus, Handschriftensammlung / Teilnachlass Gustav Gugitz
  • Gustav Gugitz: Lebenslauf zum 80. Geburtstag verfasst, WBR / H.I.N. 203119:
  • WienMuseum, Städtische Sammlungen, Prot. Nr. 1381/27
  • Wienbibliothek im Rathaus, Hausarchiv:StS 1147/38, MA 9-811/52
  • Wiener Stadt und Landesarchiv, Verlassenschaftsakt Max von Portheim

Literatura
  • Eveline Brugger u. a.: Geschichte der Juden in Österreich. C. Ueberreuter, Wien 2006, ISBN 978-3-8000-7159-3, (Herwig Wolfram (Hrsg.): Österreichische Geschichte Themenband), s. 441.
  • Reinhard Buchberger u. a. (Hrsg.): Portheim – sammeln & verzetteln. Die Bibliothek und der Zettelkatalog des Sammlers Max von Portheim in der Wienbibliothek. Sonderzahl, Wien 2007, ISBN 978-3-85449-277-1, Inhalt.
  • Peter R. Frank: Max von Portheim – Privatgelehrter, Bibliograph, Bibliophiler. In: Mitteilungen der Gesellschaft für Buchforschung in Österreich 2004, 1, ISSN 1999-5660, s. 42–45, digitalizováno (PDF; 600 kB).
  • Gustav Gugitz: Mozartiana. Gesammelte Aufsätze betreffend Mozart. Festgabe zum 50jährigen Bestande der Wiener Bibliophilen-Gesellschaft und zu Ehren des Altmeisters der Wiener Kulturgeschichte Prof. Gustav Gugitz aus Anlass seines Eintrittes in das 90. Lebensjahr. Ueberreuter, Wien, 1963, (Jahresgabe der Wiener Bibliophilen-Gesellschaft).
  • Wolfgang Häusler: Toleranz, Emanzipation und Antisemitismus. Das österreichische Judentum des bürgerlichen Zeitalters (1782–1918). In: Anna Drabek, Nikolaus Vielmetti (Hrsg.): Das österreichische Judentum. Voraussetzungen und Geschichte. Jugend u. Volk, Wien u. a. 1974, ISBN 3-7141-7434-6, (J&V antworten) s. 83–140.
  • Jahrbuch der Gesellschaft der Bibliophilen, Geschäftsbericht und Mitgliederliste. Gesellschaft der Bibliophilen, Weimar 1900–1927, ZDB-ID 542526-8.
  • Helga Peterson: Gustav Gugitz. Leben und Werk. Wien, Univ., ungedruckte phil Diss., 2003.
  • Schattenrisse aus Altösterreich. Mit einem Begleitwort von Gugitz. R. Ludwig, Wien 1912, (Veröffentlichungen einer „Freundeskreises Wiener Sammler“ (1)).
  • K. Gladt: Porges von Portheim Max. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 8, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1983, ISBN 3-7001-0187-2, s. 209 f. (odkaz na str. 209 a 210).

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max von Portheim na německé Wikipedii.

Reference
  1. http://www.friedhoefewien.at/media/files/2010/feuerhalle%20simmering_24193.pdf
  2. www.friedhoefewien.at – Ehrenhalber gewidmete Gräber im Friedhof Feuerhalle Simmering (PDF 2016), abgerufen am 7. März 2018
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.