Leon Battista Alberti

Leon Battista Alberti (14. února 1404 Janov25. dubna 1472 Řím) byl italský humanista[1], architekt, teoretik umění, spisovatel a matematik, ale také všestranný sportovec,[2][3] jedna z velkých postav italské renesance. Napsal také první důkladný popis města Říma, první italskou gramatiku a zabýval se šifrováním textů.

Leon Battista Alberti
Rodné jménoLeon Battista degli Alberti
Narození14. února 1404
Janov
Úmrtí25. dubna 1472 (ve věku 68 let)
Řím
Místo pohřbeníSanta Croce
NárodnostItalové
Alma materPadovská univerzita
Boloňská univerzita
Povolánífilozof, jazykovědec, kryptograf, básník, architekt, architektonický teoretik, hudební teoretik, muzikolog, sochař, spisovatel, medailér, malíř, matematik, dramatik, varhaník a vědec
Nábož. vyznáníkatolická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako nemanželský syn v rodině Lorenza Albertiho[4], bohatého kupce, vyhnaného z Florencie. Studoval humanistickou školu v Padově, církevní právo v Bologni a matematiku a fyziku opět v Padově. Roku 1428 získal doktorát církevního práva a protože papež zrušil vyhnanství Albertiů, mohl se vrátit do Florencie. Tam se seznámil s řadou umělců (Filippo Brunelleschi, Donatello, Lucca della Robbia, Masaccio). Kolem roku 1432 mu papež udělil legitimní původ a zároveň úřad, který Alberti zastával až do roku 1464. Úřední činnost mu nechávala dost času na jeho záliby, studia a cesty. Roku 1434 doprovázel papeže Evžena IV. do vyhnanství ve Florencii a roku 1438 byl členem papežské delegace na koncilu ve Ferraře. Roku 1447 se jeho kolega ze studií stal papežem jako Mikuláš V. a Alberti začal pracovat na stavbách a přestavbách města Říma. K tomu účelu vydal také Popis města Říma. Dále navrhl první renesanční průčelí kostelů v Rimini a ve Florencii, které se stejně jako paláce na dlouho staly vzorem pro další architekty období renesance i neorenesance. Roku 1459 pobýval s papežem Piem II. v Mantově, kde opět navrhoval kostely. V posledních letech života se věnoval psaní a napsal také knihu o šifrování.

Stavby

Spisy

Ve svých spisech o umění se Alberti snažil poskytnout umělcům geometrické a vědecké základy pro jejich tvorbu a vytvořil také nový jazyk umělecké teorie. U těles i u lidských těl zdůrazňoval význam povrchu, plochy, jež tělo uzavírá a skrývá jeho vnitřek. Účelem uměleckého díla je podle něho dojem, který vyvolá v divákovi.

  • „O soše“ (De statua, před 1435) popisuje kromě jiného různé geometrické pomůcky, které sochaři pomáhají zachytit správné poměry zobrazované postavy.
  • „O malířství“ (De pictura, 1435–6) se nevěnuje malířským technikám, ale povrchu zobrazovaného těla či tělesa a také povaze lidského vidění. Popisuje techniku zvětšování pomocí mřížky a základy perspektivy[5], kterou ovšem přesně popsal až Piero della Francesca roku 1470.
  • „O stavitelství“ (De re aedificatoria, 1452) je první renesanční pojednání o architektuře, vedené vzorem římského spisovatele Vitruvia a jeho „Deseti knih o architektuře“. Alberti považuje architekturu za výraz společenského a politického uspořádání nějakého společenství a architektura pro samovládce je jiná než pro demokracii. Krásu Alberti definuje jako soulad všech částí, který je dokonalý tehdy, když se k dílu nedá nic přidat ani odebrat, aniž by to jeho působení poškodilo.

Dále Alberti napsal dvě komedie, vydal knihu básní, knihy o lásce, o rodině a domácím hospodářství, o chovu koní a psů a řadu dalších spisů.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura

  • L. B. Alberti, Deset knih o stavitelství. Praha: SNKLHU 1956
  • L. B. Alberti, O malbě. O soše. Praha: V. Žikeš 1947
  • Ottův slovník naučný, heslo Alberti, Luigi Battista. Sv. 1, str. 716

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.