Masaccio

Roku 1418 se Masaccio přistěhoval do Florencie a seznámil se tu se sochařem Donatellem a architektem Filippem Brunelleschim. O generaci starší zkušení umělci ocenili nadání mladého malíře a snažili se ho dále rozvíjet. Bruneleschi uvedl Masaccia do základů architektury a seznámil ho s pravidly lineární perspektivy, kterou objevil na základě studia antických autorů Eukleida a Ptolemaia.

Donatello ho zasvětil do sochařského umění a seznámil ho s anatomií, kterou studoval jako jeden z prvních renesančních umělců. Tyto poznatky aplikoval Masaccio při své malířské tvorbě (viz například perspektiva na fresce Svatá Trojice). Byl zapsán do malířského cechu roku 1422, není však jasné, zda měl učitele malířství.

Později byli Bruneleschi, Donatello a Masaccio označeni za velkou trojici florentské renesance.

Svatá Anna samotřetí
Galerie Uffizi, Florencie

Jeho první zachovalou prací je Triptych San Giovenale (1422) v Cascia di Reggello. Na centrálním panelu se objevuje Madona s dítětem a anděly, na levé desce je zobrazen sv. Bartoloměj se sv. Blažejem a na pravé sv. Jeroným se sv. Antonínem. Jedním z jeho raných dochovaných obrazů malovaných na dřevě je deskový obraz Sv. Anna Samotřetí (1424), který byl původně umístěn ve florentském kostele San Ambrogio, dnes je umístěný v galerii Uffizi. Další jeho prací je obraz Zvěstování Panně Marii v kostele San Niccolo, malovaný temperou na dřevě.

Freska Peníz daně v kapli Brancacci (1428)

Mezi lety 1424–1425 pracoval společně s malířem Masolinem da Panicale (1383–1447) na výzdobě kaple Brancacciů v bazilice Panny Marie Karmelské ve Florencii. Fresky vznikly na objednávku Felice Brancacciho, který kapli označil za pohřební a právně zajistil dokončení její výzdoby u svých dědiců i po své smrti. V kapli se nacházejí výjevy z ráje a náměty ze života sv. Petra malované v polích, oddělené sloupky, ve dvou pásech nad sebou. Původně byly zadány malíři Masolinovi, který si práci rozdělil s mladším, ale nadanějším Masacciem. Každý provedl 10 maleb. Masolino maloval horní partie, Masaccio dolní, na některých výjevech se podíleli dohromady, takže se jejich autorství nedá přesně rozlišit. Masolino práci ukončil, Massacio nikoliv. Podle Vasariho maloval ranější fresky Masolino (Čtyři evangelisté, Povolání sv. Petra a Ondřeje, Petrovo zapření a jeho lítost, Kristus kráčející po vodě, Kázání sv. Petra, Sv. Petr uzdravuje chromého a Vzkříšení Tabity).

Freska Ukřižování svatého Petra v kapli Brancacci (1428)

Výjevy, které maloval Masaccio, jsou podle Vasariho: Sv. Petr křtí obrácené (1424–1425), Peníz daně (1425, ve vyšším patře výjevů nalevo od oltáře), Sv. Petr léčí svým stínem (1426–1427, na oltářní zdi), Vzkříšení syna Teofilova a sv. Petr zvolen biskupem v Antiochii (1427–1428), který byl dokončen Filippinem Lippi. Na malbě Peníz daně lze najít mezi podobiznami apoštolů autoportrét samotného Masaccia, který namaloval svou tvář na obličej jednoho z apoštolů stojícího vzadu. Podle dodatku popisujícího výjevy Masaccio také maloval scény Rozdělení majetku Chrámu a smrt Ananiáše (na oltářní zdi) a Vyhnání z ráje (1424–1425, ve vyšším patře nalevo od vchodu). Protějškový výjev Pokušení Adama a Evy byl malován Masolinem. Na těchto freskách bylo oceňováno především vyjádření emocí a živost s jakou se postavy na obraze projevují. Filippino Lippi dokončuje výzdobu kaple mezi léty 1481–1485. Roku 1425 přerušil Masaccio práci na výzdobě kaple a odešel za studiem a zakázkami do Říma, kde pravděpodobně spolu s Masolinem pracoval pro kardinála Branda Castigliona.

Freska Vyhnání z ráje v kapli Brancacci, vpravo po restaurování

Masaccio umírá v roce 1428 po příjezdu do Říma. Zemřel velmi mladý ve věku 27 let. Giorgio Vasari, který napsala životopisy renesančních umělců, pochybuje o jeho přirozené smrti a domnívá se, že se jednalo o vraždu. Pravděpodobně některý z římských malířů nesnesl jeho konkurenci a otrávil ho.

Fabio Segni složil oslavný epitaf. Vyplývá z něj Masacciova výjimečnost a jeho klíčová role v počátcích renesančního umění.

Masaccio umisťuje postavy do prostoru, který má svůj řád v lineární perspektivě. Srovná-li se malba s jeho současníkem Paolem Uccellem, který se také snaží o nové ztvárnění prostoru, lze dojít k závěru, že Masacciovy postavy vykazují větší přirozenost, plasticitu a měkkost. Patrné je jednodušší ztvárnění drapérií v několika jednoduchých záhybech a soulad barev; jeho malby působí oproti jiným živě a pravdivě. Masaccio zavrhl gotickou tradici malířství a považoval se za následovníka Giotta, který již o 100 let dříve prohlašoval, že umění musí věnovat více pozornosti reálnému světu. Jeho novátorské metody studovali snad všichni pozdější významní florentští umělci. V kapli Brancacci hledali inspiraci například Fra Angelico nebo Michelangelo Buonarotti pro Sixtinskou kapli.

• Triptych San Giovenale (1422, Cascia di Reggello)
• Svatá Anna Samotřetí (deskový obraz, kolem 1424, Uffizi, Florencie)
• Zvěstování Panně Marii (tempera na dřevě, San Niccolo)
• Fresky v kapli Brancacci (freska, Santa Maria del Carmine, Florencie)
• Svatá Trojice (freska, 667x317 cm, 1425-1428, Santa Maria Novella, Florencie)
• Ukřižování (deskový obraz, Museo di Capodimonte)
• Madona s dítětem (deskový oltář, 1426, National Gallery v Londýně)

• 
  Freska Křest nově obrácených, kaple Brancacci
• 
  Příběh sv. Juliána a sv. Nicholase
• 
  Klanění se Panně Marii
• 
  Panna Maria s Ježíškem a anděly hrajícími na hudební nástroje
• 
  Triptych svatého Jana

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Masaccio na Wikimedia Commons
• http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=581
• https://www.britannica.com/biography/Masaccio
• http://www.travelingintuscany.com/art/masaccio.htm