Leo Stern

Narodil se v Brightonu v roce 1862; jeho otec byl německý houslista a dirigent Symfonické společnosti v Brightonu a matka anglická klavíristka. Stern nejprve studoval chemii na v Jižním Kensingtonu a soukromě studoval hru na violoncello u Huga Dauberta. V letech 1880-1883 pracoval v Thornliebank poblíž Glasgowa, ale nakonec práci v chemii opustil a nastoupil na Královskou hudební akademii, kde studoval violoncello u Alessandra Pezzeho a poté u Carla Alfreda Piattiho. [1] Později ještě bral lekce u Julia Klengela a Karla Davydova v Lipsku. [2] [3]

V roce 1888 vystupoval se španělsko-italskou sopranistkou Adelinou Pattiovou na jejím turné, dále s Émilem Sauretem a Ignacym Paderewským. V Paříži hrál s Julesem Massenetem, Benjaminem Godardem a Francisem Thomém. Stern se stal oblíbencem královny Viktorie a často byl zván na zámek Windsor, Balmoral a Osborne House. [4]

V roce 1895 navštívil Prahu, kde se s jeho hrou obeznámil Antonín Dvořák, který nedlouho předtím dokončil svůj slavný violoncellový koncert h moll, věnovaný Hanuši Wihanovi. Dvořák trval na tom, aby to byl právě Wihan, kdo má poprvé koncert zahrát na veřejnosti, [5] avšak kvůli Dvořákovým neshodám s Wihanem na provedení se té cti dostalo Leo Sternovi (ačkoli existují protichůdné verze okolností). Premiéra se konala 19. března 1896 v Queen's Hall v Londýně pod taktovkou skladatele. O tři týdny později Stern hrál zakoncert v Praze (opět pod vedením Dvořáka), poté v lipském Gewandhaus (Stern byl vůbec prvním Angličanem, který tam byl pozván [4]) a v Berlínské filharmonii. Později byl povolán k císaři Vilélmovi II. do Postupimi.

V letech 1897-1898 cestoval po Spojených státech (kde hrál s orchestrem Theodora Thomase v Chicagu, Bostonským symfonickým orchestrem a Newyorskou filharmonií) a po Kanadě. 5. března 1897 zahrál také newyorskou premiéru Dvořákova violoncellového koncertu. [6]

Leo Stern zemřel v Londýně dne 10. září 1904 ve věku 42 let.

Stern ve své kariéře použil tři violoncella:

• violoncello od Johannesa Florenuse Guidantuse
• General Kyd Stradivarius, uváděné jako „největší existující violoncello“, které mu představila skupina obdivovatelů v čele s lordem Amherstem z Hackney [4]
• „Baudiot“ Stradivarius (později vlastněný Grigorijem Pjatigorským).

Nyní je udělována cena Leo Stern Award, cena za violoncello Royal College of Music. [7]

Leo Stern byl dvakrát ženatý, oba jeho manželky byly rozené Američanky. V roce 1894 [8] s Nettie Carpenterovou (asi 1869-?), bývalou "zázračnou" houslistkou, která získala první cenu Pařížské konzervatoře a studovala u Pabla de Sarasate, který se stal kmotrem jejího dítěte (pravděpodobně z jejího prvního manželství). Sarasate jí také věnoval smyčec se zlatým reliéfem. [9] Stern byl Carpenterové druhým manželem. [10] Rozvedli se a v roce 1898 se oženil se Suzanne Adamsovou, známou koloraturní sopranistkou. 

Stern také napsal několik lehčích písní, z nichž jednu („Coquette“) nahrála Suzanne Adams. [11]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leo Stern na anglické Wikipedii.

• Grove's Dictionary of Music and Musicians, 5. vydání, 1954