Bublinatkovité

Bublinatkovité jsou krátkověké nebo vytrvalé vodní, pozemní nebo epifytické vlhkomilné byliny. Kořenový systém je chudý, z drátkovitých adventivních kořenů (tučnice) nebo jsou rostliny bezkořenné a funkci kořenů nahrazují podzemní prýty (pozemní bublinatky). Vodní druhy jsou splývavé, nekořenující, některé druhy rostou přichyceny k podkladu. Někdy jsou vyvinuty hlízky. Listy jsou střídavé, někdy přeslenité nebo v přízemní růžici, jednoduché, u vodních druhů bublinatek dělené v množství čárkovitých úkrojků. Velikost rostlin může být od trpasličích po 3 metry (některé vodní bublinatky).

Květy jsou jednotlivé nebo v hroznech, dvoustranně souměrné, oboupohlavné. Vodní druhy kvetou nad hladinou. Kalich je srostlý ze 2 až 5 lístků. Koruna je dvoupyská, srostlá z 5 lístků, s krátkou korunní trubkou a s ostruhou na spodním pysku. Ostruha je někdy krátká a vakovitá. Tyčinky jsou 2, přirostlé na bázi korunní trubky, někdy jsou přítomna i dvě staminodia. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, jednopouzdrý, s jednou čnělkou nesoucí dvoulaločnou bliznu, někdy je blizna přisedlá. Plodem je pukavá nebo výjimečně i nepukavá tobolka s mnoha drobnými semeny.[1][2][3]

• 
  Květ tučnice obecné (Pinguicula vulgaris) s ostruhou
• 
  Květ bublinatky jižní (Utricularia australis)
• 
  Vodní bublinatka Utricularia geminiscapa
• 
  Květ bublinatky Utricularia volubilis

U všech 3 rodů čeledi bublinatkovité se vyvinul jiný způsob lapání kořisti. Tučnice lapají drobný hmyz pasivně pomocí krátkých lepivých žlázek pokrývajících povrch listů. Pasti bublinatek jsou sofistikované měchýřky, v nichž je za klidového stavu podtlak. V okolí ústí lapacího měchýřku jsou citlivé chlupy které reagují na okolní pohyb. Při podráždění měchýřek prudce nasaje okolní vodu i s kořistí. Tento mechanismus závislý na vodě a nebo vodních skulinkách v půdě. U genlisejí jsou pasti složitější, umístěné na podzemních prýtech. Skládají se ze 2 zkroucených dutých ramen, v nichž jsou chlupy orientované dovnitř pasti, a z centrálního ramene, v němž je kořist posléze strávena.[1][2]

• 
  Lapací měchýřky bublinatky obecné (Utricularia vulgaris)
• 
  Makrofoto lapacího měchýřku bublinatky Utricularia blanchetii
• 
  Žláznatý list tučnice Pinguicula conzattii
• 
  Lapací orgán genlisey Genlisea violacea

Čeleď zahrnuje asi 320 druhů ve 3 rodech. Největší rody jsou bublinatka (Utricularia, asi 220 druhů) a tučnice (Pinguicula, asi 80 druhů). Bublinatkovité se vyskytují po celém světě, velmi málo nebo vůbec pouze v saharské Africe, australském vnitrozemí a v některých oblastech kontinentální Asie.[4] Bublinatkovité vyhledávají především vlhké až vodní biotopy a vlhké horské i nížinné lesy. Rod bublinatka je ekologicky velmi rozrůzněný a osidluje celou škálu biotopů od mírného pásu po tropické deštné lesy, největší diverzita je v tropech. Tučnice mají centrum rozšíření v teplejších oblastech mírného pásu. Genlisea je tropický rod, vyskytující se v tropické Americe a v Africe.[1]

Mezi hlavní obsahové látky náleží zejména iridoidy.[2]

Čeleď bublinatkovité byla v minulosti řazena do řádu krtičníkotvaré (Scrophulariales) nebo hluchavkotvaré (Lamiales). Příbuzenské vztahy v rámci řádu hluchavkotvaré nejsou v dnešní době ještě dořešeny. Mezi příbuzné čeledi patří zejména sporýšovité (Verbenaceae), paznehtníkovité (Acanthaceae) a trubačovité (Bignoniaceae).[4] Od rodu bublinatka (Utricularia) byl v minulosti oddělován rod Polypompholyx.

• bublinatka (Utricularia)
• genlisea (Genlisea)
• měchýřnatka (Polypompholyx, syn. Utricularia)
• tučnice (Pinguicula)[7]

Genlisea, Pinguicula, Utricularia (včetně Polypompholyx)[8]