Ledové sklo

Ledové sklo (též matné sklo, mléčné sklo, opálové, nebo satináto) je sklo, které není průhledné, ale jen průsvitné. Tato vlastnost vzniká jednostranným leptáním kyselinou fluorovodíkovou,[1] nebo pískováním.

Historické ledové sklo

Leptáním je odebírána vrstvička skla z povrchu předmětu chemickou cestou. Švédský chemik a lékárník K. W. Sheele v roce 1771 objevil kyselinu fluorovodíkovou a tím změnil sklářskou výrobu matného skla. Nejprve bylo leptání používáno pro dekorativní účely, ale nástupem průmyslové revoluce se proces výroby zrychlil a matné sklo se začalo využívat ve stavebnictví jako výplň oken a dveří. Kyselina fluorovodíková je velmi žíravá vůči všem tkáním. Silně leptá kůži, oči a zažívací ústrojí. Proniká přes kůži až ke kostem a způsobuje jejich dekalcifikaci. Je vysoce toxická a proto je tato technika zmatňování skla omezována a nahrazována matovacími solemi a pastami. Pískování skla je používáno již od roku 1871, kdy se používalo hlavně na ploché sklo pro zmatnění povrchu. Pískováním je odebíráno sklo z povrchu předmětu mechanickou cestou; je používáno ve sklářském průmyslu, na sklářských školách a sklářskými umělci.[1]