Laura Bell

Narodila se v obci Glenavy v hrabství Antrim v Irsku. Bell měla tvrdit, že její matka je nemanželskou dcerou Lorda Hertforda a její otec je kapitán Robert Bell, správce hertfordského sídla. Po dětství bez rodičovského vedení, odešla z domova pracovat jako pomocnice v obchodě s látkami v Belfastu. Přivydělávala si prostitucí a neúspěšně se snažila uchytit jako herečka.[2] Později se přestěhovala do Dublinu, kde získala renomé jako žádaná kurtizána. Bell měla mít údajně poměr s Dr. Williamem Wildem, otcem spisovatele Oscara Wildea.

Kolem roku 1849 se přestěhovala do Londýna, kde proslula jako „Královna londýnského děvkařství” (The Queen of London Whoredom).[3] Bavila bohaté šlechtice a vévody.[1] Často jezdila do Hyde Parku v pozlaceném kočáru taženém dvěma bílými koni.[3] Právě zde se seznámila s nepálským premiérem Džangem Bahádurem. Bahádur Bell ubytoval v luxusním domě v Belgravii a zahrnul jí luxusními dary.[4] Vypráví se, že za jednu noc s Bell zaplatil 250 tisíc liber, ale je více pravděpodobné, že tato suma zahrnovala všechny dary, které Bell dostala za 90 dní, které spolu strávili.[1][3] Tato suma byla podepsána Lordem Canningem, generálním guvernérem Indie.[4]

Když se Bahádur musel vrátit do Nepálu, dal Bell diamantový prsten a jako dar na rozloučenou jí slibil splnit jakékoli přání. Během velké indického povstání mu Bell napsala, aby ho požádala o poslání jednotek na pomoc Britům během vzpoury v Sepoy. Ke zprávě připojila prsten, aby mu připomněla jeho slib.[4] Džang Bahádur poslal své jednotky.[5]

Dne 21. ledna 1852 se provdala za excentrického kapitána Augusta Fredericka Thislethwaytea,[6][7] který žil na Grosvenor Square v Londýně a měl sídlo v Ross-shire ve Skotsku.[1] Manželství nebylo šťastné, ale výrazně změnilo její život. Brzy po svatbě si šli s manželem poslechnout evangelického kněze Richarda Wagnera v Londýně. Oba byli jeho kázáním velmi pohnuti a konvertovali k evangelismu.[2] Bell o sobě referovala jako o „boží ambasadorce”.[5] Hostila evangelické čajové dýchánky pro vyšší společnost a pomáhala londýnským prostitutkám. I přes nalezenou víru se jí však nepodařilo odbourat zvyk utrácet, a tak se po zbytek života dostávala do dluhů. V roce 1887 se její manžel nešťastnou náhodou postřelil a zabil se (měl ve zvyku sřtílet do stropu, aby přivolal svého komorníka).[3] Bell se nikdy znovu neprovdala.

Spřátelila se s premiérem Williamem Gladstounem a jeho ženou. Sdíleli hlubokou víru a silnou vůli pro společenskou reformu.[2] Přátelství i přes množství pomluv vytrvalo až do její smrti v roce 1894.[4]