Džang Bahádur

Pocházel z méně významné šlechtické rodiny Kunvárů jako druhý syn Bála Nar Sinha Kunvára, a jeho druhé ženy, Ganéš Kumárí z dynastie Thápů.[1] Měl celkem devět sourozenců – dvě sestry a sedm bratrů. Původně se měl jmenovat Bír Nar Sinh, ale na popud strýce Mátvára Sinha Thápy, který byl generálem, dostal jméno Džang Bahádur, v překladu „statečný v boji.“[2]

V mládí působil v gurkhské armádě. V roce 1837 proběhla změna mocenských poměrů a kvůli vazbám na Thápy upadla rodina Kunvárů v nemilost a přišla o svá postavení i majetek. To Džang Bahádur těžce nesl a několik let strávil na cestách po Nepálu. Podle biografie jeho syna Pudmy v roce 1840 prokázal svou odvahu a lovecké dovednosti na výpravě, kterou pořádal král Rádžéndra Bikram Šáh, který jej proto jmenoval kapitánem a tím mu otevřel cestu do prostředí palácové politiky.[3]

Král Rádžéndra nadále zůstával de iure vládcem Nepálu, byť v exilu, než jej formálně na trůnu vystřídal v roce 1847 nezletilý Suréndra Bikram Šáh, z kterého se stal vězeň. Úspěšný převrat byl dokonán v roce 1850, když všechny důležité funkce zastávali bratři nebo stoupenci Džanga Bahádura Kunvára a všichni jeho odpůrci z šlechtických řad byli odstraněni.[7] Z rodiny Kunvárů se tak kromě krále stala jediná forma aristokracie v zemi. V roce 1856 Suréndra učinil úřad premiéra dědičným pro rodinu Kunvárů.[5]

V dubnu 1850 se Džang Bahádur Kunvár vydal na cestu do Británie, s kterou po dobu své vlády udržoval dobré vztahy, což Nepálu zajišťovalo nezávislost.[8] Během jeho nepřítomnosti vykonával úřad premiéra jeho bratr Bam Bahádur.[9] Postavil se na stranu Britské Východoindické společnosti nejprve v roce 1847 proti Sikhům v roce 1848 a v potlačení Velkého indického povstání. Nepál se stal důležitým partnerem Británie díky verbování Gurkhů do Britské armády, které začalo v roce 1816[10] a přetrvalo do 21. století.[11]

Roku 1858 přijal Džang Bahádur Kunvár čestný titul Rána, užívaný Rádžpúty, podle čehož se nazývá jím založená dynastie jako Ránové. Jeho potomci začali používat celé jméno „Džang Bahádur Rána“ jako svá příjmení.[12]

Vláda Džanga Bahádura Rány byla oproti bouřlivé první polovině 19. století v Nepálu stabilní, ale byla provázena represemi, diskriminací negurkhského obyvatelstva, četnými popravami a chudobou, ačkoliv sám Džang Bahádur Rána a nová společenská vrstva Ránů žila v přepychu.[5][6]

Zemřel 25. února 1877 ve věku 59 let na lovecké výpravě v oblasti Teraje. Do úřadu premiéra nastoupil jeho nejstarší bratr Ranodip Sinh Kunvár.[12]