Latécoère 298

Návrh letounu má svůj původ v požadavku francouzského námořnictva na torpédový bombardér, který by nahradil nepříliš úspěšný letoun Laté 29, jenž v té době právě vstupoval do služby. Prototyp letounu, který byl znám pod označením Laté 298, byl postaven společností Latécoère v Toulouse v roce 1936 a poprvé vzlétl 8. května téhož roku.[1]

Letoun byl navržen jako jednomotorový samonosný celokovový středoplošník, který byl poháněn kapalinou chlazeným dvanáctiválcovým vidlicovým motorem Hispano-Suiza 12Y s výkonem 880 k. Dva mimořádně velké plováky byly k trupu připevněny pomocí vzpěr, a v každém z nich byla umístěna i palivová nádrž na 260 l paliva.[2]

Pod svým břichem mohl letoun nést rozličnou výzbroj podle prováděné mise. Tato výzbroj zahrnovala jedno torpédo Type 1926 DA nebo dvě bomby o hmotnosti 150 kg nebo hlubinné pumy. K další výzbroji patřily tři kulomety Darne ráže 7,5 mm. Dva z nich byly pevné střílející dopředu a jeden byl pohyblivý střílející dozadu.

První letouny Laté 298 vstoupily do služby v říjnu 1938 u francouzského námořního letectva (Aéronautique Navale). Některé letouny působily na námořních základnách a další působily na nosiči hydroplánů Commandant Teste. V době vypuknutí 2. světové války byly těmito letouny vybaveny 4 „Escadrilles“ (letky) a v květnu 1940, kdy byla zahájena německá ofenzíva na západě, bylo ve službě 81 letounů u šesti letek.

Letouny Laté 298 zažily své první bojové akce během bitvy o Francii v roce 1940. Nejprve byly použity k námořnímu hlídkování při protiponorkové službě, k setkání s německými plavidly však nedošlo. Později, když Wehrmacht postupoval do nitra Francie, byly letouny použity k obtěžování a zastavování německých obrněných kolon.[1] Ačkoliv nebyly letouny pro tento úkol konstruovány, vedly si poměrně dobře a utrpěly menší ztráty než jednotky vybavené jinými typy.[2] Byly rovněž použity proti Italům v jižní Francii.[1]

Po uzavření příměří v červnu 1940 byly zbylé letouny používány námořnictvem vichistického režimu a zajaté letouny byly zařazeny do služby u německé Luftwaffe.

Po operaci Torch začaly francouzské jednotky v severní Africe působit na straně Spojenců.[1] Letouny Laté 298 začaly být používány pobřežním velitelstvím RAF (RAF Coastal Command) při akcích v severní Africe, přičemž často spolupracovaly s letouny Vickers Wellington.[2]

Své poslední bojové mise letouny zažily při osvobozování Francie, kdy hlídkovaly u německých pobřežních zařízeních a útočily na německá plavidla.[1]

Poslední letouny Laté 298 byly vyřazeny z aktivní služby v roce 1946 a sloužily dále jako cvičná letadla až do začátku 50. let 20. století.

Všechny varianty byly poháněny jedním motorem Hispano-Suiza 12Ycrs-1.

Latécoère 298

Laté 298.01

Prototyp letounu.

Laté 298A

První výrobní varianta s nesklopným křídlem pro působení z pozemních základen. Posádku tvořili tři muži (při letu s torpédem dva).[2]

Laté 298B

Varianta se sklopným křídlem pro použití na nosičích hydroplánů. Letouny byly čtyřmístné – přidán letecký pozorovatel a měly zdvojené řízení.[2]

Laté 298C

Nepostavená verze – pouze projekt.

Laté 298D

Varianta podobná 298B avšak bez sklopného křídla.

Laté 298E

Pozorovací varianta s pozorovací gondolou. Postaven jeden prototyp.

Laté 298F

Varianta podobná verzi 298D, ale bez zdvojeného řízení. Byla vyráběna ve vichistické Francii společností Breguet.[1]

Laté 299

Třímístný průzkumný letoun/torpédový bombardér odvozený od typu Laté 298 poháněný motorem Hispano-Suiza 12Y-43 o výkonu 920 k. První let 7. července 1939. Postaveny dva prototypy.

Latécoère 298

Technické údaje pocházejí z publikace „Aircraft of WWII“.[1]

Francie Francie

• Francouzské námořnictvo – letouny sloužily u předválečného francouzského námořnictva, ve vichistické Francii i u svobodných Francouzů.

Německo

• Luftwaffe – používala ukořistěné stroje