Lalokoploutví

O lalokoploutvých rybách, které jsou příbuzné dvojdyšných (Dipnoi) a čtyřnohých (Tetrapoda), se myslelo, že vymřely na konci křídového období.[8] Jelikož jsou více příbuzní se čtyřnožci než s paprskoploutvými rybami (Actinopterygii), jsou považovány za přechodné živočichy mezi čtyřnožci a rybami.[9] 23. prosince v roce 1938 byl na východním pobřeží Jižní Afriky chycen první zástupce druhu Latimeria.[4] Kurátorka muzea Marjorie Courtenay-Latimerová objevila latimérii mezi úlovky místního rybáře, Hendricka Goosena.[4] Kurátorka kontaktovala ichtyologa Rhodéské univerzity, Jamese Smitha, který z náčrtů potvrdil významnost úlovku.[4] Od roku 1938 byla latimérie pozorována také ve vodách okolo Komorských ostrovů (v prosinci 1952)[10], Keni, Tanzanie, Mosambiku, Madagaskaru a poblíž jižního pobřeží provincie KwaZulu-Natal v Jihoafrické republice.[11][12]

Mezi roky 1938 a 1975 bylo chyceno 84 jedinců rodu Latimeria.[13]

Druhý žijící zástupce rodu Latimeria, latimérie celebeská (Latimeria menadoensis) byl chycen v roce 1998[14] a popsán roku 1999 u města Manado, Severní Sulawesi v Indonésii[15] a je vystaven v Indonéském institutu vědy.[16]

Latimérie podivná (Latimeria chalumnae) a latimérie celebeská (Latimeria menadoensis) jsou jediné dva žijící druhy, které jsou nám zatím známy.[17][18] Zástupci lalokoploutvých jsou velké ryby, které mohou být až 2 metry dlouhé a vážit okolo 90 kilogramů. Předpokládalo se, že mohou žít maximálně kolem 60 let (nebo jen zhruba do 20 let).[19] Podle novějších zjištění z roku 2021 se však latimérie se mohou dožívat až kolem 100 let (nejstarší přímo zjištěný věk je 84 let). Jedná se tedy o dlouhověkou skupinu ryb.[20] Současní zástupci lalokoploutvých se dlouho jevili jako mnohem větší než jejich vymřelí příbuzní,[21] v r. 2021 však byly popsány fosilizované zbytky druhu žijícího v období křídy (svrchní maastricht), které naznačují celkovou délku těla mezi 3,5 m a 5,5 m.[3][22]

Replika latimérie podivné (Latimeria chalumnae)

Konzervovaná latimérie celebeská (Latimeria menadoensis) v Tokyo Sea Life Park, Japonsko

Jedná se o dravé noční piscivory. [23]Tělo lalokoploutvých ryb je pokryto voskovitými šupinami.[24] Na těle mají 8 ploutví – 2 hřbetní ploutve, 2 prsní ploutve, 2 břišní ploutve, 1 řitní ploutev a 1 ocasní ploutev. Ocas je téměř osově souměrný a je rozdělen koncovým chomáčkem paprsků, které tvoří lalok. Oči mají poměrné velké, ale ústní otvor je velmi malý. Jejich oči jsou přizpůsobeny k vidění ve velkých hlubinách a absorbují převážně krátkovlnné záření. [25]Dvě nosní dírky spolu se čtyřmi dalšími vnějšími otvory se nachází poblíž laterálních rostrálních kostí. Sluchový příjem u lalokoploutvých zprostředkovává vnitřní ucho, které je velmi podobné vnitřnímu uchu čtyřnožců. [26]

Ačkoliv řád lalokoploutví patří do třídy nozdratí (Sarcopterygii), spoustu vnějších znaků na nozdraté ryby nesedí. Například ocasní ploutev má 3 laloky a difycerkní (symetrický) tvar.[27] Voskovité šupiny slouží jako pevná vnější ochrana. Také spousta vnitřních znaků je rozdílná od typických znaků nozdratých. U lalokoploutvých ryb je neurokranium rozděleno na dvě části (etmo-sfenoidální a otiko-okcipitální), vzájemně spojené nitrolebním (intrakraniálním) kloubem. Je nutno podotknout, že nitrolební kloub nebyl funkční, a to z důvodu krycích kostí střechy lebeční a jejich švů, které pohyb kloubu neumožňovaly.[27] Až 98,5% mozkovny je vyplněno tukem; pouze 1,5% je vyplněno mozkovou tkání. Mimo jiné mají také zachovalý notochord, dutou trubici, která je u většiny ostatních obratlovců nahrazena páteří na počátku embryonálního vývoje.[28] Další odlišností od současných druhů ryb je odlišná stavba srdce, které má komory uspořádány v přímé trubici. Mají také spirakulum, ale je uzavřené a během vývoje se neotevírá.[29] Lalokoploutví jsou také vybaveni rostrálním orgánem poblíž čichové kosti, které má funkci podobnou elektroreceptorům.[30][18] Významná je také přítomnost orgánu naplněného tukem, který má funkci plynového měchýře.[31] Velikost tohoto orgánu má podle vědců pravděpodobně vliv na netypické umístění ledviny. Původně dvě ledviny, které se vývojem spojily v jedinou,[32] se nachází v břišní dutině za kloakou. [33]