Lajos Abafi

Jeho německá rodina se roku 1858 přistěhovala do Bratislavy, kde se Ludwig naučil maďarsky. V roce 1863 přesídlili opět do Budapešti. Po skončení základní školy se Ludwig věnoval studiu historie v Kolíně nad Rýnem a ve Stuttgartu. Později pracoval jako vydavatel a obchodník s knihami v Budapešti. Věnoval se zejména studiu historie a otázkám kultury. Změnil si německé jméno Ludwig na maďarské Lajos a začal používat maďarský pseudonym Abafi. Roku 1870 se stal svobodným zednářem.

Napsal například práci o básnickém díle významného maďarského básníka Sándora Petőfiho, ale i několikasvazkovou práci o historii svobodných zednářů v Rakousko-Uhersku, jíž se věnoval asi 12 let. V druhé polovině svého života se věnoval zejména studiu motýlů, jejich sběru a publikoval několik významných prací z tohoto oboru. Jeho podnik během let 1880–1890 postupně upadal, proto v roce 1890 ukončil svoji činnost a nadále se věnoval již jen entomologii.

Abafi patřil k prvním entomologům, kteří zkoumali uherskou motýlí faunu. Je také znám jako autor nekrologů některých významných uherských entomologů publikovaných v maďarském entomologickém časopise Rovartani lapok, k jehož redaktorům Lajos Abafi-Aigner patřil.

Jako spoluautor a redaktor se taktéž podílel na přípravě katalogu uherské fauny Fauna Regni Hungariae (Fauna království maďarského). Jeho kniha „Magyarország lepkéi“ (Maďarští motýli) z roku 1907 byla značně populární a ovlivnila několik generací uherských entomologů.

Část Abafiho sbírky hmyzu se dochovala v budapešťském Národním přírodovědném muzeu.

• A magyar népdalról, 1872
• Mikes Kelemen, 1872
• Feszler Ignác Aurél, 1878
• Geschichte der Freimaurerei in Oesterreich-Ungarn, 5 vols., Budapest 1890–1899
• A szabadkőművesség története Magyarországon
• Az olaszországi magyar légió történetéhez