Ladislav Skaunic

Působil na Brněnsku. Za druhé světové války byl činný v odboji a byl politickým vězněm. Již 1. září 1939 byl zatčen v rámci akce Albrecht der Erste. Byl vězněn v Brně na Špilberku, pak v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Propuštěn byl v roce 1942.[2]

V roce 1945 se přihlásil do Svazu osvobozených politických vězňů (odbočka Brno-Černá Pole). Tehdy byl registrován jako místoředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Brně. Na otázku, zda hodlá ve Svazu aktivněji pracovat, odpověděl: „Jsem příliš zaneprázdněn spolkovou a veřejnou činností. Svazu pomohu podle možností, pro členstvo práci konám ve svém zaměstnání“. Členem Svazu (později Svaz protifašistických bojovníků) byl až do své smrti.[3] V roce 1946 se uvádí jako úředník.[4]

V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za sociální demokracii do Ústavodárného Národního shromáždění. Setrval zde formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[5][6]

Během únorového převratu v roce 1948 patřil k části ČSSD kritické vůči KSČ, která byla ze sociálně demokratické strany vytlačena a která se stala terčem persekuce. V roce 1955 byl odsouzen Krajským soudem v Brně za neoznámení trestného činu v politické kauze související se stíháním jiného člena předúnorové sociální demokracie.[7] V červnu 1968 mu byl udělen Řád republiky.[8]

Ladislav Skaunic zemřel v červenci 1976[9] v Hradci Králové.[3]

Jeho manželkou byla Květa Skaunicová-Vaňková (narozena 21. února 1899).[3]