Ladislav Medňanský

Ladislav Jozef Baltazar Eustach, pokřtěn 4. května, se narodil 23. dubna 1852 v Beckově do smíšeného manželství katolického otce barona Eduarda Medňanského a evangelické matky Marie Anny, rod. Szirmay. Otec pocházel z šlechtické rodiny Mednyánszkých a Horváthových-Stančičových.[2] Po deseti letech se rodina přestěhovala do matčina rodného zámečku ve Strážkách (dnes součást obce Spišská Belá) nedaleko Kežmarku.[3]

V letech 1864–1865 mu dával soukromé hodiny malířství vídeňský akvarelista Thomas Ender.[3][4] Po maturitě získal umělecké vzdělání na Akademie der bildenden Künste v Mnichově u Alexandera Strähhubera a Otty Seitze (1872 –1874) a na École des Beaux-Arts v Paříži u Isidora Pilse (1874 – 1875). V roce 1875 poprvé navštívil Barbizon, kde se spřátelil s László Paálem, Karlem Bodmerem, Odilonem Redonem a dalšími malíři.[4] V Paříži měl ateliér na Montmartru a působil zde do roku 1878.[2]

V roce 1877 poprvé navštívil maďarský Szolnok, kde se seznámil s Augustem Pettenkofenem a Tinou Blau. Absolvoval také studijní cestu do Itálie (1877–1878).[4] Do Paříže se vrátil znovu v letech 1889–1891 a 1896–1897. Střídal také další místa pobytu: v Beckově, ve Střížkách, pronajímal si ateliéry v Budapešti a ve Vídni[2][4] a pohyboval se i v jižnějších městech rakousko-uherské monarchie.[3]

I přes svůj vysoký věk dobrovolně narukoval na frontu první světové války jako vojenský malíř.[5] Zemřel 17. dubna 1919 ve Vídni ve věku 66 let.[3] Pochován byl podle svého přání na budapešťském hřbitově Kerepeš vedle hrobu svého přítele a milence Bálinta.[6] Kunsthistorička Milena Bartlová při festivalu Mezipatra 2010 uvedla, že se Medňanský svou sexuální orientací netajil, v jeho díle se však nijak zřetelně neprojevila. Vlastní deníky údajně popisují jen skrytou symboliku obsaženou v krajinářských obrazech.[7]

V roce 2006 o něm natočil Vladimír Štric 40minutový životopisný dokumentární snímek stručně nazvaný Mednyánszky.[8]

Celkový rozsah Medňanského umělecké pozůstalosti je obtížné rekonstruovat, neboť mnohá díla nepodepisoval, nedatoval, daroval nebo prodal. Významná část se nachází v Maďarské národní galerii v Budapešti.[3] Část jeho rozsáhlého díla je od roku 1990 vystavena kaštelu ve Strážkách u Spišské Belé, který původně patřil rodině Medňanských. Tzv. strážská kolekce je součást sbírek Slovenské národní galerie.[3]

• 
  Železná brána na Dunaji, 1890 až 1895
• 
  Starý tulák, 1880
• 
  Vojáci, 1914 až 1918

• Ladislav Mednyánszky: Denníky 1877-1918 (Bratislava: Kalligram a SNG, 2007)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Medňanský na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Medňanský na Wikimedia Commons
• (slovensky) Díla Ladislava Medňanského^{[nedostupný zdroj]} v Slovenské národní galerii
• (slovensky) Ladislav Medňanský na stránkách Spišské Belé
• (slovensky) Ladislav Mednyánszky na stránkách Galerie Nedbalka
• (anglicky) Medňanského dílo na hung-art.hu