Ladislav Koubek (politik)

Pocházel z učitelské rodiny. Vystudoval učitelský ústav.[3] Patřil mezi zakladatele Učitelské unie.[4] Už za první republiky byl představitelem komunistických učitelských odborů.[5] V meziválečné době napsal odbornou knihu Sociologický výzkum žáků měšťanských škol (1936).[4] V roce 1946 se uvádí jako ředitel měšťanské školy a expert ministerstva školství a osvěty.[3]

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.[6] V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát zastával do konce funkčního období, tedy do roku 1954.[7]

Po druhé světové válce se stal předsedou Svazu zaměstnanců školství a osvěty v rámci ROH. Podporoval snahy Zdeňka Nejedlého o unifikaci československého školství podle sovětského vzoru a často byl vysílán do zahraničí na mezinárodní konference pedagogů jako zástupce tzv. pokrokových učitelů z lidově demokratických států. V letech 1951–55 se stal velvyslancem v Rakousku, v době jeho úřadování byl z Rakouska unesen exministr Bohumil Laušman. Hned po návratu z Rakouska byl penzionován.[8] Byl mu udělen Řád 25. února a Řád práce.[5] Zemřel v únoru 1962.[5]