Lékařský obor

Lékařský obor nebo lékařská odbornost je zaměření lékařské praxe na definovanou skupinu pacientů, nemocí, dovedností nebo filozofii (přístup k léčbě). Jako příklad je možno uvést děti (pediatrie), rakovinu (onkologie), laboratorní medicínu (patologie) nebo primární péči (rodinné lékařství). Po absolvování lékařské fakulty si lékaři obvykle prohlubují své lékařské vzdělání v určitém oboru medicíny absolvováním víceletého pobytu, aby se po složení atestace stali specialistou, odborným lékařem.[1] Blízkým pojmem je lékařova specializace – zaměření konkrétního lékaře na určitou činnost v rámci jeho oboru, například gerontopsychiatrii, většinou na úkor jiných možností. Všechny tyto pojmy se v běžné mluvě používají zaměnitelně.

Třídění lékařských oborů

Lékařské obory lze klasifikovat podle několika hledisek:

  • Chirurgické obory nebo interní lékařství
  • Věkové rozmezí pacientů (pediatrie, geriatrie)
  • Diagnostické nebo terapeutické obory
  • Orgánové nebo technicky zaměřené

V průběhu historie bylo nejdůležitější rozdělení na chirurgické a interní obory. Chirurgické obory jsou ty, ve kterých je důležité části diagnostiky a léčby dosaženo pomocí hlavních chirurgických technik. Vnitřní lékařství jsou obory, ve kterých není hlavní diagnózou a léčbou nikdy velký chirurgický zákrok. V některých zemích je anesteziologie klasifikována jako chirurgická disciplína, protože je životně důležitá v chirurgickém procesu, ačkoli anesteziologové sami nikdy neprovádějí velké operace.

Pediatři řeší u dětí většinu zdravotních potíží a nemocí, které nevyžadují chirurgický zákrok, a existuje zde (formálně nebo neformálně) několik podoborů, které napodobují orgánové specializace u dospělých. Dětská chirurgie může nebo nemusí být samostatnou specializací.

Mnoho specializací je nazváno podle lidských orgánů, protože mnoho symptomů a nemocí pochází z určitého orgánu. Jiné jsou založeny hlavně na souboru technik, jako je radiologie, která byla původně založena na rentgenovém záření.

Další dělení je na obory diagnostické a terapeutické. Někteří specialisté provádějí převážně nebo pouze diagnostická vyšetření, jako je patologie, klinická neurofyziologie a radiologie. Toto dělení se poněkud rozmazává například v intervenční radiologií, který využívá obrazovou expertizu k provádění minimálně invazivních zákroků.

Seznam oborů v EU

Evropská unie zveřejňuje seznam specializací uznávaných v Evropské unii a potažmo v Evropském hospodářském prostoru.[2] Mezi některými specializacemi dochází k podstatnému překrývání a je pravděpodobné, že například „klinická radiologie“ a „radiologie“ odkazují do značné míry na stejný model praxe v celé Evropě.

Specializace předepisujícího lékaře

Specializace předepisujícího lékaře vyjadřuje informaci o nutné specializaci lékaře nebo o specializaci pracoviště, kde může být léčivý přípravek předepisován tak, aby byl hrazen ze zdravotního pojištění. Autoritativní seznam nutnách specializací publikuje v ČR Státní ústav pro kontrolu léčiv.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Medical specialty na anglické Wikipedii.

  1. Different Types of Doctors: Find the Specialist You Need [online]. [cit. 2018-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Directive 2005/36/EC of the European Parliament and of the Council of 7 September 2005 on the recognition of professional qualifications [online]. European Parliament and Council [cit. 2011-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Informace k databázi registrovaných léčivých přípravků, Specializace předepisujícího lékaře (pdf)

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.