Kyselov (Olomouc)

Nejstarší doložené jméno vesnice bylo německé Güsshübel, jehož starší tvar Gissübel znamenal „místo občasného zaplavení“. České jméno Kyselov bylo vytvořeno až ve druhé polovině 19. století, snad hláskovou úpravou německého jména (s přikloněním ke kyselý).[1]

Kyselovská cihelna

První písemná zmínka o Kyselovu pochází z roku 1364 (Gyssaw). V roce 1466 král Jiří z Poděbrad ves daroval olomouckému měšťanovi Mikuláši Erlhauptovi (?) a jeho vdova ji roku 1481 prodala Olomouci. Šlo o malou osadu drobných rolníků, ale její hospodářský význam zvyšovala místní cihelna, patřící také městu. Zpočátku ji Olomouc pronajímala, až v roce 1851 postavila novou kruhovou pec a 37 m vysoký komín a začala ji provozovat samostatně. K jejímu provozu, který byl zastaven v roce 1946, patřila také těžba písku. V letech 1851–1854 byl nad vesnicí na Zlatém kopci (Goldberg) vybudován fort č. XI, jakožto součást předsunutého olomouckého opevnění, a v roce 1875 byla v centru Kyselova na místě původní dřevěné zvonice postavena kaplička sv. Jana Křtitele.[2]

Po zavedení obecní samosprávy v roce 1850 se Kyselov neosamostatnil, ale stal se osadou Nemilan. Tehdy zde žilo 246 obyvatel. Samostatnou obcí se stal až v roce 1877. Farní správou spadal k Slavonínu, kam místní děti chodily i do školy, pošta byla v Nemilanech a četnická stanice na Nových Sadech. Šlo o prakticky čistě německou obec, část olomouckého jazykového ostrova a působil zde např. spolek Bund der Deutschen. Až po vzniku Československa se více zdejších obyvatel přihlásilo k československé národnosti (v roce 1921 tak učinilo 142 z celkem 497 obyvatel[2] a v roce 1930 jich bylo 122 z celkem 513 obyvatel[3]). Po druhé světové válce byli němečtí obyvatelé odsunuti, Kyselov byl dosídlen Čechy a v roce 1950 administrativně spojen se Slavonínem, se kterým byl již i stavebně srostlý. Spolu s ním se také stal roku 1974 součástí Olomouce.[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kyselov na Wikimedia Commons
• Cihelna Olomouc-Slavonín