Kyjevská přečerpávací elektrárna

Rozsáhlá říční síť s vodnatými toky byla důvodem malého zájmu sovětských stavitelů o budování přečerpávacích energetických systémů. První výkonná přečerpávací elektrárna tak byla zprovozněna až v roce 1970 (v Čechách 1945). Charakteristická vlastnost Dněpru na středním úseku - vyvýšený pravý břeh a soustředění technických i personálních zdrojů při výstavbě Kyjevské průtokové elektrárny, byly ideální příležitostí pro vybudování vodního díla nového typu.

Přečerpávací elektrárna se nachází nad hrází Kyjevské vodní elektrárny a Kyjevská přehradní nádrž tvoří dolní hladinu systému. Zdrojem pracovního průtoku je nádrž o délce 1,4 km, ploše 0,66 km² a pracovním objemu 3,7 milionu m³. Hloubka nádrže určující tlakové rozpětí je 6,7 m[1].

Spojení mezi hladinami zajišťuje šest potrubí o průměru 3.8 m. Tři vodní cesty navazují na reverzibilní a tři na jednocestné Francisovy turbíny. Čerpací výkon je 137 MW a plnění horní nádrže trvá 6 hodin. Generátorový výkon elektrárny je 234,5 MW. Pracovní spád se pohybuje od 67 do 73 m.

Průměrná roční výroba je 235 milionu kWh, roční spotřeba na čerpání 323 kWh[2].

První práce na přečerpávací vodní elektrárně začaly v roce 1963, v roce 1970 byl zprovozněn první reverzibilní systém, v roce 1972 elektrárna dosáhla plného výkonu.

Na základně zkušeností s provozem Kyjevské přečerpávací elektrárny byl vytvořen projekt Kanivské přečerpávací elektrárny, která je v roce 2019 ve fázi výstavby.