Kyberstalking

V současné době není jasně daná typologie kyberstalkerů, nicméně v jejich rozlišování nám mohou pomoci některá rozdělení stalkerů.[4] Například typologie Paula Mullena a kol. dělí stalkery následovně[8][1]:

Odmítnutý stalker: Jedná se o člověka, který se není schopen vyrovnat s ukončením blízkého vztahu. Oběťmi jsou jeho bývalí partneři, ale také rodinní příslušníci, přátelé či jiné blízké osoby. Motivací stalkera je buď snaha o opětovné navázání vztahu s obětí, nebo pomsta za odmítnutí, přičemž pachatel prožívá velmi často obě tyto pohnutky zároveň. V některých případech je pro pachatele stalking určitým vynahrazením vztahu a příležitostí, jak být oběti nablízku. Jindy to může být jen způsob, jak si zvednout poškozené sebevědomí a cítit se lépe.

Ublížený stalker: Tento typ stalkingu se vyznačuje pocitem stalkera, že on sám je týrán, ponižován, nebo s ním je jinak nespravedlivě zacházeno, přičemž jeho oběti jsou lidé, které stalker vnímá jako pachatele tohoto zacházení. Může to být důsledek vážné duševní poruchy a pachatelova prvotní motivace je pomstít se oběti za vše, co mu podle jeho paranoidních představ způsobila. Pachatel se vyžívá v pocitu moci a kontroly nad obětí a ve strachu, který v ní vyvolává. Stalker však nevnímá své chování jako špatné, ale věří, že má právo bojovat proti utlačovateli za pomoci stalkingu.

Stalker hledající intimitu: Jedná se často o velmi osamělého člověka a jeho oběti jsou terčem jeho touhy po vztahu. Často je chování pachatele podmíněno duševním onemocněním a bludnými představami o oběti (přesvědčení o již existujícím vztahu mezi nimi). Počáteční motivací je vytvořit emocionální spojení a intimní vztah a nadále stalkera pohání uspokojení z pocitu, že je úzce spojen s jinou osobou.

Neschopný ctitel: Tento druh stalkingu taktéž vzniká v kontextu osamělosti a touhy po konkrétní osobě. Na rozdíl od stalkera hledajícího intimitu ale není počáteční motivací vytvořit láskyplný vztah, ale snaha o schůzku nebo krátkodobý sexuální vztah. Neschopný nápadník obvykle oběť pronásleduje krátkou dobu, v případě, že chování přetrvává, je motivován lhostejností k utrpení oběti. Někdy je tato necitlivost spojena s kognitivním omezením nebo sociální nepřizpůsobivostí, poruchami autistického spektra nebo mentálním postižením.

Sexuální útočník: Tento druh stalkingu vzniká v souvislosti s deviantními sexuálními zájmy. Pachatelé jsou ve většině případů muži a jejich oběti jsou ženy vyvolávající v něm sexuální zájem. Chování stalkera obvykle začíná jako snaha o sexuální uspokojení (např. dlouhodobý voyeurismus zaměřený na jedinou oběť), nebo získávání informací o oběti, což může být předzvěst sexuálního napadení. Stalkeři tohoto typu mají rádi pocit moci a kontroly nad nic netušící obětí.

Michael Zona a kol. dělí stalkery pouze na tři základní typy:[4]

Stalkeři erotomani, kteří jsou přesvědčeni, že jsou svou obětí milováni. Většinou se jedná o ženy a nemusí zde figurovat žádný předchozí vztah k oběti. Často mají tendenci zaměřit se na celebrity.

Stalkeři posedlí láskou mívají též pocit, že jsou milováni svou obětí, nicméně jejich deziluze pramení z vážnějších duševních onemocnění. Tito pachatelé nejsou schopni pochopit, že oběť jejich city neopětuje. Většinou se jedná o muže a je také obvyklé zaměření na celebrity.

Stalkeři jednoduše posedlí mají tendenci sledovat lidi, ke kterým již mají nějaký vztah. Velmi často se jedná o bývalé partnery, ale také o sousedy či kolegy v práci. Tuto skupinu tvoří přibližně stejný počet mužů i žen.

Další způsob, jak zkoumat stalkery a kyberstalkery, je podívat se na jejich chování (podle studií Briana Spitzberga). Může se jednat o nadměrný zájem o rozvoj blízkého vztahu stalkera s obětí, snahu kontrolovat oběť a být jejím dozorem, nebo další chování, kdy stalker nějakým způsobem vstupuje do soukromí oběti. Stalker též může vyžadovat spolupráci třetích stran k pronásledování oběti, může se ji snažit zastrašovat a psychicky manipulovat, vydírat, vyhrožovat nebo používat sílu k vytváření nátlaku a omezení oběti. V neposlední řadě může dojít k agresi a násilí, ať už se sexuálním či jiným podtextem.[4]

Bývalí partneři: Tito tvoří největší kategorii obětí. Tyto vztahy komplikuje skutečnost, že pachatel a oběť měli dříve mnoho společného, takže pachatel zná intimní informace, rodinu, přátele a také slabé stránky oběti. Oběti tohoto typu stalkingu se obvykle potýkají s menší podporou svého okolí i právního systému.

Známí či přátelé stalkera: Typickým příkladem stalkera je v tomto případě například rozzlobený soused, s nímž měla oběť spor, bývalý kamarád, s nímž se oběť již nestýká či neúspěšný nápadník, kterého oběť odmítla.

Lidé v profesním kontaktu: Příkladem je například učitel pronásledovaný studentem či lékař pacientem.

Spolupracovníci: Stalker zaměří oběť ve svém pracovním prostředí. Motivací je například nelibost, závist, případně může jít o pronásledování bývalým partnerem bez ohledu na to, zda je stalker spolupracovníkem oběti.

Cizí lidé: Jsou to ty oběti, které si nejsou vědomy jakéhokoliv předchozího kontaktu s pachatelem. Tato oběť může být vybrána na základě vyššího sociálního postavení, fyzického vzhledu, nebo jen proto, že stalkera náhodně potkávají. Sexuální útočníci si též vybírají cizí oběti, protože ty často netuší, že jsou v ohrožení.

Celebrity: Tyto oběti byly vybrány, protože jsou známí a díky pozornosti médií jsou i snadno stalkovatelné.

Neobvyklé oběti: ne vždy se dají oběti zařadit do některé z výše uvedených kategorií, existují také méně obvyklé případy. Příkladem jsou bývalí stalkeři, kteří jsou nyní předmětem obsedantního pronásledování svou bývalou obětí.[9]