Kurt Christoph von Schwerin

zámek Schweinsburg

hrabě Kurt Christoph von Schwerin, anonymní tisk

smrt polního maršála Kurta von Schwerina

Jeho rodiči byli Ulrich von Schwerin (1648–1697) a Anna Lucretia von Ramin (1653–1745). Narodil se v Pomořansku a jako praporčík vstoupil do pluku svého strýce, generálporučíka Dettlofa von Schwerina, a byl přidělen k rotě svého bratra podplukovníka Bernda Detlofa von Schwerina.[2] Tento pluk byl převelen do Nizozemska v roce 1701 na začátku války o španělské dědictví.[3] Účastnil se v bitvy u Schellenbergu a bitvy u Höchstädtu. V roce 1703 byl postupně povýšen na poručíka a v roce 1705 na kapitána v roce 1707 na podplukovníka v armádě vévody Friedricha Wilhelma von Mecklenburg-Schwerin. Účastnil se v bitev u Ramillies, Malplaquet a se švédským velitelem Magnusem Stenbockem poblíž Gadebuschu. V roce 1708 byl povýšen na plukovníka. V roce 1711 byl vyslán ze Švedska na tajnou misi ke králi Karlu XII. do pevnosti Bender, zde byli s švédským králem v zajetí do roku 1713. V roce 1718 byl povýšen na generálmajora vévodou. V roce 1720 se část jeho panství ocitla Pruskem zabraném území, Kurt von Schwerin se rozhodl vstoupit do služeb pruského krále Friedricha II. V roce 1721 se stal jeho vyslancem u saského kurfiřta a v následujícím roce u polského krále. Mezi léty 1722 až 1723 se stal vlastníkem pěšího pluku. Kurt von Schwerin byl vzdělaný a humánní gentleman a jako velitel byl opakem Leopolda I. Anhalstkého-Desavského a jeho neúnavného cvičení. V roce 1724 se hrabě Kurt von Schwerin marně snažil zabránit v Toruni krvavému střetu mezi katolíky a protestanty – toruňský tumult. V roce 1730 byl jako generálmajor členem vojenského soudu, který musel soudit pokus o útěk Hanse Hermanna von Katte a korunního prince. Ve stejném roce se stal guvernérem Peitzu. Veselý důstojník, který se věnoval umění a vědám, byl výjimkou v armádě krále vojáka. V roce 1731 byl povýšen na generálporučíka a dostal důvěru radit pruskému králi vojenských záležitostech. V letech 1720 až 1733 nechal poblíž Ducherowa postavit panské sídlo podobné zámku. Pruský král Friedrich Wilhelm I. nechal místo přejmenovat na Schwerinsburg po návštěvě zámku v roce 1733. V roce 1739 byl povýšen na generála pěchoty a následující rok byl povýšen na polního maršála a také získal šlechtický titul hraběte. V první slezské válce v roce 1741 zvítězil v téměř prohrané bitvě u Mollwitzu, poté co doporučil pruskému králi opustit bojiště, dokázal však bitvu zvrátit ve svůj prospěch. Po první slezské válce byl velitelem pevnosti Břeh a Nisa. Ve druhé slezské válce velel armádě pocházející z Kladska, která se v roce 1744 podílela na dobytí Prahy. Během sedmileté války v roce 1757 padl poblíž Prahy v bitvě u Štěrbohol, kdy sám vedl útok levého křídla proti rakouské armádě. Byl zasažen kartáčovou střelou, po které padl z koně.[4]

Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla baronka Ulrike Eleonore von Krassow (1693–1754), dcera švédského generála Ernsta Detlofa von Krassow. Manželé měli spolu děti:

• Hans Dettlof von Schverin (1711–1715)
• Sophie Charlotte von Schwerin (1712–1715)
• Carl Leopold von Schwerin (1715–1716)

Jeho druhou manželkou byla Filipa Sophie Louise von Wakenitz (1696–1778). Manželství se konalo v říjnu 1754 krátce po smrti první manželky, které legitimovalo dvě děti páru narozené před svatbou:

• Karolina Magdalena Wesenberg (1717–1780) ⚭ 1735 Johann Christoph von Calbo
• Christine Charlotte (1721–1789) ⚭ Christoph Adam von Stedingk (1715–1791)

• 

  pomník polního maršála von Schwerina
  socha na Wilhelmstraße v Berlině postavena pruským králem Friedrichem II.
• pomník u Štěrbohol, dnes připomíná pamětní deska
• 
  Bettkoberův pomník v hale Německého muzeu historie v Berlině