Kurčatovův institut
Kurčatovův institut (Курчатовский институт) je ústav, zabývající se výzkumem a vývojem v oboru jaderné fyziky a chemie. Sídlí v Moskvě a je pojmenován podle významného ruského fyzika Igora Kurčatova.
Kurčatovův institut | |
---|---|
Zakladatel | Igor Kurčatov |
Vznik | 11. února 1943 |
Souřadnice | 55°48′5″ s. š., 37°28′37″ v. d. |
Lídr | Mikhail Kovalchuk |
Mateřská organizace | vláda Ruské federace |
Ocenění | Leninův řád Řád Říjnové revoluce |
Oficiální web | nrcki |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Kurčatovův institut byl založen v roce 1943,[1] s původním cílem vývoje jaderných zbraní.[2][3][4][5] Do roku 1955 byl znám pod tajným jménem "Laboratoř č. 2 Akademie věd SSSR",[1] poté byl přejmenován na Institut pro atomovou energii I. V. Kurčatova[1]. Většina sovětských jaderných reaktorů byla navržena v tomto ústavu, včetně F-1, který byl postaven a provozován přímo v ústavu, a který byl prvním jaderným reaktorem mimo Severní Ameriku, který udržel kritičnost.
Od roku 1955 byl také sídlem pro významné vědecké experimentální práce v oblasti termonukleární fúze a fyziky plazmatu. Byly zde vyvinuty první tokamakové systémy, z nichž nejúspěšnější byl T-3 a jeho větší verze T-4. T-4 byl testován v roce 1968 v Novosibirsku, kde byla provedena první kvazistacionární reakce termonukleární fúze.
Až do roku 1991 dohlíželo na řízení Kurčatovova institutu ministerstvo atomové energie. Po transformaci na Státní vědecké centrum v listopadu 1991 byl ústav podřízen přímo ruské vládě. Podle zakládací listiny ústavu je ředitel ústavu jmenován předsedou vlády, na základě doporučení Rosatomu. V únoru 2005 byl jmenován ředitelem ústavu Michail Kovalčuk[5][6]; od roku 2015 je prezidentem[7] Institutu, zatímco funkce ředitele byla postupně obsazena V. Ilgisonisem[8], D. Minkinem a (od listopadu 2018) Alexandrem Blagovem[9].
V únoru 2007 vyhrál Kurčatovův institut výběrové řízení a stal se hlavní organizací, která koordinuje výzkum v oblasti nanotechnologií v Rusku.
Projekty
Kurčatovův institut se podílí i na následujících výzkumných projektech:
Literatura
- HOLLOWAY, David. Stalin a bomba: Sovětský svaz a jaderná energie 1939-1956. Vyd. 1. Praha: Academia, 2008. 572 s., [24] s. obr. příl. Stíny; sv. 6. ISBN 978-80-200-1642-3
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kurchatov Institute na anglické Wikipedii.
- Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-09-12]. Heslo ́КУРЧА́ТОВСКИЙ ИНСТИТУ́Т. Dostupné online. (rusky)
- ГОНЧАРОВ, Герман Арсеньевич; РЯБЕВ, Лев Дмитриевич. О создании первой отечественной атомной бомбы. Успехи физических наук. 2001-01-01, roč. 171, čís. 1, s. 79–104. Dostupné online [cit. 2020-09-12]. ISSN 0042-1294. (rusky)
- Постановление ГКО № 7102сс/ов от 08.12.44 — Викитека. ru.wikisource.org [online]. [cit. 2020-09-12]. Dostupné online.
- Распоряжение ГКО № 9887сс/оп от 20.08.45 — Викитека. ru.wikisource.org [online]. [cit. 2020-09-12]. Dostupné online.
- Основные этапы развития. web.archive.org [online]. 2016-03-26 [cit. 2020-09-12]. Dostupné online.
- Федеральный закон № 220 "О национальном исследовательском центре "Курчатовский институт". web.archive.org [online]. 2016-03-02 [cit. 2020-09-12]. Dostupné online.
- Посещение Курчатовского института. Президент России [online]. [cit. 2020-09-12]. Dostupné online. (rusky)
- Медведев назначил директором "Курчатовского института" Виктора Ильгисониса. ТАСС [online]. [cit. 2020-09-12]. Dostupné online.
- http://static.government.ru/media/files/AtWfw1uIqV96r3KKGAD74wrFbLgHAaOj.pdf
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kurčatovův institut na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- 70 let jaderné energetiky v Rusku