Kunhuta Braniborská

Kunhuta Braniborská
Kunhuta Braniborská
Narození	Desetiletí od 1240 nebo 1250
Úmrtí	1292 nebo 1295
Choť	Béla Uherský (od 1264); Walram IV. Limburský (od 1278); Béla Uherský; Arnold z Julémontu a z Mulrepas
Rodiče	Ota III. Braniborský a Božena Česká
Příbuzní	Ota VI. Braniborský, Jan III. Braniborský, Albrecht III. Braniborský, Ota V. Braniborský a Matylda Braniborská (sourozenci)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Kunhuta Braniborská (něm. Kunigunde von Brandenburg (1247/1252 - po 8. červnu 1292)[1] byla vévodkyní balkánských zemí a Limburska.

Život

Narodila se jako dcera braniborského vévody Oty III. a Boženy, dcery českého krále Václava I. V říjnu roku 1264 byla provdána za mladšího uherského prince Bélu. Tento dynastický sňatek měl mimo jiné oslabit silnou pozici prvorozeného uherského prince Štěpána,[2] který byl již od roku 1262 mladším králem, měl své vlastní politické cíle a fakticky si oddělil východní část Uherského království.[3]

„	Béla, vynikající krásy nad syny mnohých, byv přítomen slavné mši, vložil dívce na hlavu zlatou korunu... Potom ji na lodi odvezl...	“
— Pokračovatelé Kosmovi[2]

Manželství zůstalo bezdětné a Béla zemřel roku 1269. Kunhuta se o devět let později stala 10. ledna 1278[1] chotí limburského vévody Walrama IV. Ani toto manželství nebylo požehnáno potomstvem a Kunhuta znovu ovdověla již v říjnu 1279,[4] kdy Walram zemřel a jím v mužské linii vymřel rod limburských vévodů.[5][pozn. 1]

Kunhuta se provdala potřetí a svá vdovská práva na limburské vévodství postoupila na jaře roku 1288 brabantskému vévodovi Janovi. Naposledy je doložena 8. června 1292.[4]

Vývod z předků

Albrecht I. Medvěd

Ota I. Braniborský

Žofie z Winzenburgu

Albrecht II. Braniborský

?

Adelheida

?

Ota III. Braniborský

Dedo III. Lužický

Konrád II. Lužický

Matylda z Heinsbergu

Matylda Lužická

Měšek III. Starý

Eliška Polská

Alžběta Uherská

Albrecht III. Braniborský

Fridrich I. Barbarossa

Irena Komnenovna

Odkazy

Poznámky

Walramova smrt bez mužského potomka předznamenala bitvu u Worringenu, v níž se utkali zájemci o uvolněné dědictví.

Reference

www.fmg.ac
VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 102.
Velké dějiny, str. 95
www.fmg.ac
HOENSCH, Jörg K. Lucemburkové - Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-518-5. S. 22.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[6] Walramova smrt bez mužského potomka předznamenala bitvu u Worringenu, v níž se utkali zájemci o uvolněné dědictví.

[Kun-fmg-1] www.fmg.ac

[Vaníček102-2] VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 102.

[Vaníček95-3] Velké dějiny, str. 95

[Wal-fmg-4] www.fmg.ac

[hoensch22-5] HOENSCH, Jörg K. Lucemburkové - Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-518-5. S. 22.