Kunda (město v Estonsku)

Podle archeologických nálezů byla oblast dnešního města osídlena již v 7. tisíciletí před naším letopočtem tzv. kundskou kulturou. Při vykopávkách na vyvýšenině Lammasmägi bylo nalezeno přes 3800 předmětů, zejména kamenných a kostních hrotů šípů a harpun, kamenných seker a pěstních klínů. Stylizovaný obraz těchto nálezů se dostal též do znaku města.

Mapa

První písemná zmínka o Kundě pochází z roku 1241. Významnou se však stala až díky přístavu, postavenému v 19. století. Od roku 1870 také jihovýchodně od centra města funguje největší estonská cementárna. K výrobě cementu se používá vápencový slín, vápenec a jíl těžený v okolí města. Cementárnu vlastní firma Kunda Nordic Tsement, součást nadnárodního koncernu HeidelbergCement; výroba v roce 2006 byla 943 tisíc tun.

V roce 1893 byla na řece východně od centra města postavena první vodní elektrárna v celé severní Evropě (Kunda hudroelektrijaam).

Kunda je spojena železnicí s krajským městem Rakvere na hlavní trati Tallinn–Narva zhruba 18 km jihozápadně. Trať slouží jen pro nákladní dopravu, především pro potřeby cementárny. Provozovatelem trati je společnost Kunda Trans. V roce 2004 na pravém břehu Kundy začala (i s pomocí českých specialistů) výstavba celulózky Estonian Cell s výrobou termomechanické buničiny, nájezd výroby (140 tisíc tun ročně) v roce 2006.^[zdroj?]

Počet obyvatel od roku 1989 klesá; etničtí Rusové tvoří zhruba třetinu. V městečku je hotel (nižší kategorie), několik restaurací a dva supermarkety (řetězec Konsum). Je zde také muzeum cementu ve staré kancelářské budově cementárny.

• herec Argo Aadli (* 1980)
• astronom Ernst Öpik (1893–1985)
• dánský skladatel Knudåge Riisager (1897–1974)

• Söderhamn, Švédsko (od 1994)
• Seinäjoki, Finsko (od 1995)
• Gdynia, Polsko (od 2001)
• Brocēni, Lotyšsko (od 2001)[2]

• 
  Staré cementárenské budovy
• 
  Hráz elektrárny
• 
  Celulózka
• 
  Činžáky v centru města