Kulturní relativismus

Přístup kulturního relativismu přichází s mnohými morálními riziky. V mnohých případech totiž dochází k tomu, že na ostatní kultury nahlíží s takovou tolerancí, že jim promíjí až morálně nepřijatelné věci. Často se jedná o závažná témata ohrožující například lidské zdraví či životy či lidskou důstojnost a je tak sporné, zda zakročit či k problematice přihlížet co nejméně zaujatě a s tolerancí. Jako příklad může sloužit ženská obřízka, kterou uvádí i Anthony Giddens ve své knize Sociologie.[6]

V některých afrických zemích je ženská obřízka stále prováděným rituálem, který je tradicí a součástí života ženy. Problém ale nastává, pokud se střetnou dva pohledy na věc, dva rozdílné kulturní přístupy. To se děje například ve Francii, kde žije velká skupina afrických přistěhovalců. Ti chtějí své tradice dodržovat a ženskou obřízku provádí dále, ačkoliv se jedná o životu velmi nebezpečný rituál, při kterém jsou ženy často doživotně zmrzačeny. Kvůli jejich vykonávání již bylo tak mnoho z nich odsouzeno dle francouzského práva.[6]

Jako další příklady střetu dvou rozdílných pohledů na sociokulturní normalitu, je možné uvést například kanibalismus (pojídání lidského masa) či infanticida (zabíjení dětí ze strachu, že je nebude možno uživit). V takových případech již vyvstává otázka, zda by k takovým jevům mělo být přistupováno s kulturně relativistickým a tolerantním přístupem, či zda by měly být odsouzeny jako nemorální a neetické. Ne vždy se ale musí jednat o takto extrémní příklady jiných kulturních zvyklostí – například otázka zákazu nošení muslimských šátků ve školách či podřízené postavení žen v islámských zemích.[7]

Opačným přístupem ke kulturnímu relativismus je etnocentrismus, který nadřazuje kulturu vlastní skupiny nad kultury jiných skupin a hodnotí ji jako jedinou správnou. Poměřuje jiné kultury dle vlastního měřítka. Odlišnosti jiných společenství hodnotí jako odchylky od optimálního stavu, tzn. vše, co je v rozporu s měřítky dané své vlastní kultury, je považováno za špatné.[8]

Tento pojem poprvé v souvislosti s antropologií a sociologií uvedl William Graham Sumner, první profesor sociologie vůbec. Etnocentrismus je společně s rasismem, xenofobií či antisemitismem považován za jeden z příkladů negativních předsudků a je základní složkou všech forem nacionalistických ideologií jako například fašismu nebo nacismu.[9]

Kromě etnocentrismu se kulturní relativismus vymezuje také proti evolucionismu. Evolucionismus je představa, že dějiny lidstva jsou pouze jedny. Tato představa stojí naproti pluralistické koncepci dějin, která říká, že jednotlivé kultury se vyvíjí odděleně a svým vlastním směrem a mohou tak nabývat nesrovnatelných podob. Evolucionismus ale vyzdvihuje euroamerickou kulturu jako tu nejvyšší, ke které všechny ostatní směřují a pokud jejího vývojového stádia ještě nedosáhly, pokládá je za nižší a opožděné.[10]