Kultura s lineární keramikou na území Česka
Kultura s lineární keramikou (starší název: kultura s volutovou keramikou, kultura s páskovou keramikou; zkratka: LnK) je označení pro neolitickou kulturu rozšířenou ve střední Evropě v 6. tisíciletí př. n. l., nazvanou podle charakteristické výzdoby nádob rovnými či zavinutými čarami. Její nositelé byli vůbec prvními zemědělci na českém území. Postupně se rozšířila na rozsáhlé území od dolního Porýní na západě až po Prut na východě. V Čechách pozvolna přechází přes tzv. šárecký typ v kulturu s vypíchanou keramikou, zatímco Morava se dostává do sféry kultury lengyelské.
Sídliště
Neolitická sídliště byla obvykle otevřená a neohrazená, rozkládala se v nížinných polohách (do 350 m n. m.) na úrodných spraších v blízkosti vodního toku nižšího řádu. O velikosti osad se neví nic přesného, spíše se uvažuje skromněji o menších celcích se třemi až pěti domy, kde mohla žít komunita šedesáti až sta lidí. Nejlépe archeologicky poznaným sídlištěm kultury s lineární keramikou je lokalita Bylany. Další významné lokality jsou Roztoky u Prahy, Březno, Chabařovice, Chotěbudice, Křimice, Močovice, Úhřetice, Sobčice , Nový Bydžov nebo Vochov. Na Moravě pak Strachotín, Mohelnice.
U některých osad nížinného charakteru bylo identifikováno ohrazení (Vedrovice u Moravského Krumlova byly ohrazeny příkopem neckovitého tvaru, dále i Brno-Nový Lískovec, Uničov), Libiš nebo Praha-Liboc. Předmětem diskuse zůstává, zda se jednalo o obranná hrazení či zda jejich účelem bylo vydělit sídlištní plochu, resp. zda měla i nějaký symbolický charakter.
Jen ojediněle se podařilo archeologicky prokázat v mladší fázi LnK osídlené výšinné polohy (Leskoun u Moravského Krumlova), Šárka v Praze nebo Mužský u Mnichova Hradiště, Rubín u Podbořan, Lopata. Známé jsou i jeskynní lokality (jeskyně v Moravském krasu: Švédův stůl, Pekárna; v Čechách Srbsko, Tetín).
Sídlištní objekty
Typickou stavbou je tzv. dlouhý dům kůlové konstrukce: obvykle pět řad kůlů vytváří trojlodní vnitřní prostor. U vnějších stěn je hustota sloupů hustší, sloupy mohou být zapuštěny do základového žlabu. Domy LnK byly orientovány ve směru sever-jih, resp. severozápad–jihovýchod. Snad sedlová střecha byla asi kryta řezaným rákosem, obvodové stěny tvořil proutěný výplet omítnutý mazanicí. Šířka domů je téměř uniformní: pohybuje s mezi 5,5–7 metry. Naopak délka může sahat od 6–9 metrů až k 45 metrům (Postoloprty nebo Březno). Na Moravě se vymezuje v nejstarší fázi LnK tzv. mohelnický typ dlouhého domu.
Otázkou zůstává jaké bylo vnitřní členění těchto domů a dále k jakému účelu sloužily jámy, které se nacházejí podél podélných stěn těchto domů (bývá zpochybňováno tradiční vysvětlení, že se jedná o těžební jámy, z kterých byl odebírán materiál na omazání stěn).
Studny
Vzácně se na některých sídlištích podařilo prozkoumat studny, v kterých se díky přítomnosti vody a nepřítomnosti kyslíku se zachovaly organické materiály. Známý je nález z lokality Mohelnice, kde byla objevena studna čtvercového půdorysu z nejstarší fáze LnK. V ní se zachovalo dřevěné dubové roubení a dále i zbytky lýkových provazů či dřevěných dýh z věder. Další studně byly prozkoumány v Asparnu nebo Mostě.
Pohřební ritus
Lid s lineární keramikou pohřbíval své mrtvé kostrovým ritem ve skrčené poloze, nebyly pozorovány rozdíly mezi muži a ženami. V některých hrobech se nachází skromná výbava (1–3 nádoby, broušená či štípaná industrie, někdy spondylový šperk). Na Moravě nejlépe prozkoumanými pohřebišti jsou Vedrovice (dvě polohy: Vedrovice – Široká u lesa: 96 hrobů a Vedrovice – Za dvorem: 16 hrobů). Dále bylo ve Vedrovicích přímo v areálu sídliště objeveno 12 hrobů, z toho 9 dětských. Další pohřebiště bylo prozkoumáno v Těšeticích, kde ležela skupina hrobů v oblasti severovýchodně od rondelu (ten je mladší než hroby). V Čechách zatím nebylo objeveno samostatné pohřebiště kultury s lineární keramikou. Vyskytují se samostatné hroby nebo jejich malé skupiny, které ovšem nejsou jasně vydělené ze sídelního areálu (např. Praha-Liboc).
Relativní chronologie platná pro Čechy
Chronologii pro lokality na území Čech zpracovali Bohumil Soudský a Evžen Neustupný:
- Fáze I
Široké spektrum tvarů keramiky (bombovité nádoby, mísy, misky, dvojkónické nádoby, putny s horizontálními uchy). Výzdoba z hlubokých a širokých žlábků. Keramika je hrubá a širokostěnná.
- Fáze II
Linie se zužuje a žlábky jsou mělké. Uplatňuje se páska vyplňovaná vpichy, dále i notové hlavičky. Pásky připomínají písmeno A.
- Fáze III
Především hluboké mísy a bombovité nádoby zdobené rytou linií a vpichem, vyplňovanou páskou a notovými hlavičkami.
- Fáze IV
Uplatňuje se páska plněná zářezy a linie složené z vpichů. Dále bombovité nádoby, ale vedle nich už i hruškovité nádoby. Specializuje se žebříček.
- Fáze V.
Šárecký typ
Relativní chronologie platná pro Moravu
Chronologii pro moravské lokality zpracovali Rudolf Tichý a Zdeněk Čižmář:
Starší stupeň – Fáze I. – križsko-volutová
- Fáze Ia
Pro keramiku je typická výzdoba pouze širší linií, výzdoba neobsahuje notovou značku, naopak obsahuje motiv obilných klasů a motiv deště, plošné brázdění povrchu prsty, hrubé barbotino. Nádoby jsou vyrobeny z hrubší hlíny s organickým ostřivem. Mezi tvary převládají spíše dvojkonické než kulovité nádoby, dále se vyskytují mísy na nožkách, láhve a putny. Významné lokality jsou Žopy, Vítovice, Žadlovice-Újezd, Mohelnice, Uničov, Bojanovice, Boskovštejn, Pavlice
- Fáze Ib
Mizí mísy na nožkách, žlábky jsou o něco tenčí. Ojediněle se objevuje motiv deště a velmi vzácně na konci linií sporadické dolíky považované za počátek notové výzdoby. Nálezy z této fáze jsou známé z pohřebiště u Vedrovic.
Mladší stupeň – Fáze II.
- Fáze IIa
Mezi keramikou se nevyskytují žádné dvojkonické nádoby, převládají kulovité nebo polokulovité tvary. Dno přechází plynule v oblouk. Typické jsou putny s nahoru zvednutými uchy s otvorem. Přímo v keramické hmotě se často vmíchával grafit, povrch se upravoval tuhováním. Nálezy pochází z z areálu hrazené osady u Vedrovic.
- Fáze IIb
Ve výzdobě nádob se pořád uplatňují noty, ale ty již nemají pravidelný tvar, také se ztenčují linie., Výzdoba se je méně kvalitní. Nálezy pochází z areálu hrazené osady u Vedrovic.
- Fáze IIc
Dovršuje se předchozí vývoj, keramika je zdobena liniemi s dvojitými záseky a dále strožovanými dolíky. Výzdobný styl se rozpadá.
Fáze III
Želiezovská skupina a Šárecký stupeň kultury se lineární keramikou
Literatura
- Neustupný, E. 1956: K relativní chronologii volutové keramiky. Archeologické rozhledy 8, 386–407, 453–455, 461–462.
- Pavlů, I. – Zápotocká, M. 1979: Současný stav a úkoly studia neolitu v Čechách. Památky archeologické 70, 281-318.
- Pleinerová I. – Pavlů, I. 1979: Březno: osada z mladší doby kamenné v severozápadních Čechách. Ústí nad Labem.
- Podborský, V. a kol. 1993: Pravěké dějiny Moravy. Brno.
- Rada, I. 1981: Výzkum sídliště v Chotěbudicích. Archeologické Rozhledy 1981.
- Rulf, J. 1997: Die Elbe-Provinz der Lineatbandkeramik. Památky archeologické–Supplementum 9.
- Soudský, B 1954: K metodice třídění volutové keramiky. Památky archeologické 45, 75–102.
- Tichý, R. 1977: Některé poznatky z neolitického sídliště u Mohelnice na Šumpersku. Severní Morava 33, 30–34.