Kula (Bulharsko)
Kula (bulharsky Кула) je město ležící v severozápadním Bulharsku, v Předbalkánu, podblíž Dolnodunajské nížiny. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má přibližně 2 700[2] obyvatel.
| Kula Кула | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°53′15″ s. š., 22°31′17″ v. d. |
| Nadmořská výška | 204 m n. m. |
| Stát |  Bulharsko |
| oblast | Vidinská |
| obština | Kula |
  Kula | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 63,7 km² |
| Počet obyvatel | 3 081 (2020[1]) |
| Hustota zalidnění | 48,3 obyv./km² |
| Etnické složení | Bulhaři |
| Náboženské složení | pravoslaví |
| Správa | |
| Oficiální web | obshtina-kula |
| Telefonní předvolba | 0928 |
| PSČ | 3800 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
Archeologické nálezy svědčí o přítomnosti člověka v této oblasti na prahu hor již v pravěku. První skutečné sídlo zde však založili až Římané poté, co území v roce 29 dobyli. Nazývali je Castra Martis a v 7. století se stalo součástí středověkého bulharského státu.
Během osmanské vlády se městu říkalo Adlie. Na konci 18. a na počátku 19. století se zde usadili osadníci z oblasti Tetevenu a dodnes se místní nářečí liší od okolního.[3]
V roce 1858 postavili místní obyvatelé kostel svatého Petra a Pavla.[4] Fresky jsou dílem Danaila Nestorova z roku 1902.[5][p 1] Kula byla vyhlášena městem v roce 1919.[6] V prvních letech dvacátého století bylo město známé svou trvalou podporou Demokratické strany.[7]
Během kolektivizace ve zde bylo založeno zemědělské družstvo Mičurin, pojmenované podle sovětského agronoma Ivana Mičurina. V letech 1950 až 1951 bylo z města komunistickým režimem násilně vystěhováno osm rodin (31 osob).[8]
Obyvatelstvo
Ve městě žije 2 806 obyvatel a je zde trvale hlášeno 3 081 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[9][p 2]
Odkazy
Poznámky
- Podle nápisu na obraze sv. Mikuláše donátorem byla rodina Dičovů.
- Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.
Reference
- Тримесечни таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2020 г. (по области, общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2020-09-15 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (bulharsky)
- Dostupné online.
- От къде идват власите. Vidin Online [online]. Vidin-online.com, 2012-05-03 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (bulharsky)
- Gergova 2015, s. 45.
- Gergova 2015, s. 46.
- Oбщина Кула. Kapitola Ифромация за града. KMETA.bg - ПОРТАЛЪТ НА БЪЛГАРСКИТЕ ОБЩИНИ [online]. [cit. 2020-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-07. (bulharsky)
- MILJUKOV, Pavel. Живата истина (Студии за България). [s.l.]: Изток-Запад, 2015. 292 s. ISBN 9786191521623. S. 162. (bulharsky)
- GRUEV, Michail. Преорани слогове: колективизация и социална промяна в Българския северозапад, 40-те - 50-те години на XX век. [s.l.]: Cиела, 2009. 362 s. ISBN 978-954-28-0450-5. S. 123, 205. (bulharsky)
- НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)
Literatura
- GERGOVA, Ivanka, 2015. Православно изкуство във Видинско. Предварителни наблюдения. Проблеми на изкуството. Sofie: Институт за изследване на изкустватапри БАН. Roč. 48, čís. 4. Dostupné online [pdf, cit. 2020-12-08]. ISSN 0032-9371. (bulharsky)
