Ku Sien-čcheng

Ku Sien-čcheng (čínsky pchin-jinem Gù Xiànchéng, znaky tradiční 顧憲成, 1550 – 21. června 1612) byl čínský neokonfuciánský filozof a politik působící v říši Ming, zakladatel akademie Tung-lin a stejnojmenného hnutí.

Ku Sien-čcheng

portrét Ku Sien-čchenga

Posmrtné jméno Tuan-wen
Pseudonym Ťing-jang
Jiná jména Ku Šu-š’
Narození 1550[1]
Úmrtí 21. června 1612[1]
Národnost chanská
Země říše Ming
Vzdělání ťin-š’ (1580)
Povolání politik, filozof
Vyznání konfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ku Sien-čcheng je čínské jméno, v němž Ku je příjmení.

Jména

Ku Sien-čcheng používal zdvořilostní jméno Šu-š’ (čínsky pchin-jinem Shūshí, znaky tradiční 叔時) a pseudonym Ťing-jang (čínsky pchin-jinem Jīngyáng, znaky 涇陽).[1] Obdržel posmrtné jméno Tuan-wen (čínsky pchin-jinem Duānwén, znaky 端文).

Život

Ku Sien-čcheng pocházel z Wu-si (v dnešní provincii Ťiang-su) z obchodnické rodiny. Studoval konfuciánské klasiky, skládal úřednické zkoušky, roku 1576 složil provinční zkoušky jako první v pořadí,[2] roku 1580 složil i nejvyšší stupeň zkoušek, palácové zkoušky a získal hodnost ťin-š’. Následně zahájil úřednickou kariéru jako tajemník na ministerstvu daní.

Patřil ke skupině úředníků kritických k velkému sekretáři Čang Ťü-čengovi, neformálně stojícímu v čele vlády, například při Čangově nemoci roku 1582 s několika kolegy odmítl účast v modlitbách za jeho uzdravení. Roku 1583 rezignoval, po třech letech se vrátil do Pekingu. Za neustávající kritiku nadřízených a panovníka (císaře Wan-liho) byl nakonec vyloučen z úřednického stavu a roku 1594 se vrátil domů.[2]

V té době již dosáhl nemalé popularity, ve Wu-si psal a učil a začal budovat základnu pro ovlivňování administrativy: pořádal debaty o konfuciánském učení v místních klášterech i v rodinném sídle.[3] Na návrh svého přítele Kao Pchan-lunga[4] roku 1604 s mladším bratrem Jün-čchengem otevřel akademii Tung-lin.[1] V akademii pořádal podzimní třídenní konference i pravidelná menší setkání stejně smyšlejících konfuciánů kritických k poměrům ve vládě.[3] Stál v čele akademie, stejnojmenné filozofické školy a politického hnutí.[1] Filozoficky patřil k proudu Čcheng-Ču, odmítal Wang Jang-mingovu tezi o vrozeném dobru, člověk se podle něj dobro musí učit,[1] nesouhlasil ani s jeho ztotožněním srdce/mysli s principem.[5] Byl proti přílišnému soustředění se Wangových stoupenců na vnitřní sebezkoumání, současně se však stavěl i proti striktnímu omezování učení na knižní výuku spojovanému v jeho době s Ču Siho tradicí.[6] Zdůrazňoval, že Ču Si nezanedbával ani učení se od klasiků, ale ani kultivaci vlastní mysli/srdce.[5] Prosazoval ťing-cuo, meditaci, v tradici Čou Tun-iho přístupu.[1]

Zemřel roku 1612, vedení akademie Tung-lin poté převzal Kao Pchan-lung.[7]

Reference
  1. LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 189–190.
  2. PETERSON, Willard. Confucian learning in late Ming thought. In: TWITCHETT, Denis; MOTE, Frederick W. The Cambridge history of China. Volume 8. The Ming Dynasty, 1368 - 1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [Dále jen Peterson]. ISBN 0521243335. S. 708–788, na s. 754. (anglicky)
  3. Peterson, s. 755.
  4. ELMAN, Benjamin A. Imperial Politics and Confucian Societies in Late Imperial China: The Hanlin and Donglin Academies. Modern China. Říjen 1989, roč. 15, čís. 4, s. 379–418, na s. 393. Dostupné online. (anglicky)
  5. Peterson, s. 757.
  6. Peterson, s. 756.
  7. Peterson, s. 763.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.