Mramor

Kalcitické mramory (krystalické vápence) obsahují více než 95 % kalcitu. Dolomitické mramory (krystalické dolomity) obsahují převážně dolomit. Kromě něj mohou obsahovat až 10 % kalcitu.[3] Dále mohou mramory obsahovat různé přimíšeniny. Mezi nejběžnější patří jílová hmota, grafit, limonit nebo hematit a serpentinit (vzhledově atraktivní zelené mramory).

Mramory tvoří polohy a čočky ve formacích krystalických břidlic, zejména fylitů, svorů a pararul. Jejich tělesa nejčastěji nabývají rozměrů několika centimetrů až stovek metrů. V České republice se vyskytují například v okolí Českého Krumlova, Chýnova (dolomitický mramor), v Jeseníkách či v okolí Frýdlantu.[1]

Relativní permitivita ε_r bílého mramoru je 9,3. Relativní permitivita ε_r šedého mramoru je 11,6. Relativní permitivita ε_r modrého mramoru je 9,4.

Mramor (Skoupý u Petrovic)

• kararský mramor se vyznačuje sněhobílou barvou a jiskřivými odlesky krystalů křemene.^[zdroj?] Pro svou kvalitu byl od antiky a je dosud vyhledávaný zejména sochaři. Označení dostal podle města Carrara v Itálii.
• Laaský mramor se vyznačuje sněhobílou barvou, lépe odolává povětrnostním vlivům než kararský mramor. Od antiky se uplatňoval v architektuře i v sochařství. Těží se v okolí obce Laas (jižní Tyrolsko) v Itálii.
• Istrijský mramor se vyznačuje bílou barvou, od antiky se uplatňoval v architektuře i v sochařství na pobřeží Jaderského moře.
• šternberský mramor je bílý (Český Šternberk)
• bohdanečský mramor je bílý (Bohdaneč)
• pernštejnský mramor je bilý (Nedvědice)
• nehodivský mramor je šedý (Nehodiv)
• lipovský mramor je tmavý a světlý (Horní Lipová)
• sněžníkovský mramor je světlý (Horní Morava)
• supíkovický mramor je světlý (Supíkovice)
• zříceninový mramor má na vyleštěných plochách kresby v hnědých tónech (Florencie v Itálii, Sudoměřice).

• 
  bohdanečský mramor
• 
  nehodivský mramor
• 
  lipovský mramor
• 
  sněžníkovský mramor
• 
  supíkovický mramor

Vápence Barrandienu těžené jako kvádrový kámen pro sochařské a architektonické užití:

• slivenecký mramor je červený, růžový, hnědý, šedý, skvrnitý s žilkami (Cikánka I, Horní Kopanina, Na Špičce, Hvížďalka), vápence ze spodního devonu
• karlický mramor je černý se zlatožlutými žilkami (Karlické údolí), vápenec ze spodního devonu

Moravské a Moravskoslezské vápence těžené jako kvádrový kámen pro sochařské a architektonické užití:

• cetechovický mramor je barevný (Cetechovice), vrchnějurský (oxford) vápenec
• křtinský mramor je barevný (Křtiny), devonský a částečně brekciovitý vápenec

Přírodní kresba na vyleštěném povrchu „zříceninového mramoru“ může připomínat město nebo stromy

Mramory z Řecka:

• parský mramor
• prokonecký mramor
• pentelický mramor
• hymetský mramor
• tasoský mramor

Hlava Afrodity – mramor kararského typu

Bílý mramor, jako je kararský, byl velmi ceněným materiálem pro sochaře již od starověku. Dobře se opracovává (stupeň tvrdosti 3), je relativně izotropní, homogenní a odolný proti otřesům při opracovávání. Lom světla v kalcitových krystalech způsobuje „voskový“ vzhled povrchu a sochám dává dojem živého těla.

Parthenon

Pro starověké civilizace byl mramor oblíbeným stavebním materiálem, protože se dal opracovat bronzovými nástroji. Z těchto dob se nám dochovalo mnoho příkladů stavitelské vyspělosti jejich tvůrců. Jako materiál na stavby slouží mramor do současnosti. Díky své rozmanité struktuře a barevnosti se používá k dekorativním účelům. Z důvodu vysoké ceny originálu je často napodobován (imitace). Na podlahy není příliš vhodný, protože je málo odolný proti otěru.

Nařezaný na kostky se mramor používá při dláždění chodníků, kdy se z různobarevných druhů složí mozaika. Jemný mramorový prach se používá jako brusivo v brusných pastách (i v zubních), plnidlo při výrobě lesklého papíru (tzv. křídový papír), na výrobu „umělého mramoru“, přidává se do barev, plastických hmot.

Mramor se, jako oblíbený materiál řeckých a římských sochařů a stavitelů, stal symbolem pro tradiční a vytříbený vkus. Sněhově bílý mramor je symbolem čistoty a také nesmrtelnosti.