Krymská jaderná elektrárna

Rozřezaná tlaková nádoba reaktorů VVER-1000

Stavba elektrárny začala v roce 1982 v době budování jaderných elektráren jako symbolů pokroku po celém Sovětském svazu. O dva roky později bylo nedaleko od elektrárny postaveno město Ščolkine, kde byli ubytováni dělníci pracující na stavbě elektrárny. Stavba se táhla a postupovala jen pomalu. Po černobylské havárii byly zpřísněny kontroly a následná inspekce roku 1987 shledala, že elektrárna stojí na půdě, která je kvůli blízké přítomnosti slaného Aktašského jezera nestabilní. Výstavba elektrárny proto byla ukončena, první reaktor byl v té době dostavěn na 80 procent, druhý na 18. Po několika letech politických diskusí bylo v roce 1989 definitivně rozhodnuto elektrárnu nedostavět.[1] Po rozpadu SSSR od roku 1996 elektrárna patřila státnímu podniku Energoatom, který ji v roce 2005 prodal novému dále nejmenovanému kupci. V tom samém roce byla také hotová a dopravená tlaková nádoba, která se na staveništi nacházela, rozřezána na ocelový šrot.[2]

Na stavbě byl použit pro instalaci vnitřních částí reaktorových bloků jeřáb dánské výroby Kroll K-10000. Na stavbě zůstal opuštěn do roku 2003, kdy byl prodán ukrajinskou vládou za 310 tisíc hřiven.[1]

Okolí elektrárny v roce 1999

Elektrárna je zcela přístupná, nehlídaná. I proto, že leží nedaleko mořského pobřeží a turistických kapacit, slouží jako turistický cíl. Od ruské anexe Krymu ale turistů ubývá. V druhé polovině 90. let se zde konalo několik ročníků známého ukrajinského festivalu elektronické hudby KaZantip.[1]

Krymská jaderná elektrárna byla zapsána do Guinnessovy knihy rekordů jako nejdražší nedokončená stavba světa. Stavba stála půl miliardy sovětských rublů plus čtvrt miliardy v nepoužitém materiálu uskladněném na stavbě. V přepočtu na dnešní kurz ruského rublu (2015) by šlo o desítky miliard.[1] Po roce 1990 bylo plánováno vybudovat zde vycvikové centrum pro jaderné inženýry, ale nakonec z toho sešlo.