Krokosvorka

Elektrický kontakt vzniká mezi vodičem (vývodem) a odpruženými čelistmi krokosvorky, většinou opatřenými zuby. Často je jedna z čelistí menší, takže bez vložení vodiče obě čelisti zapadnou do sebe. Čelisti jsou k sobě tlačeny vloženou pružinou. Na obdobném principu funguje také kolíček na prádlo.

Běžně se užívají dvě základní provedení. Krokosvorka může být trvale spojena s ohebným vodičem. Může být na jednom nebo obou koncích vodiče, připevněna je často pájením nebo krimpováním. V jiném provedení může být krokosvorka určena k nasazení na jednopólovou zástrčku, tzv. banánek. Krokosvorky mohou být úplně neizolované nebo v různém stupni izolované plastovou izolací různých barev pro vzájemné odlišení kabelů. Přípustné proudy mohou být podle rozměrů a průřezu připojeného vodiče od miliampér v měřicí technice až po stovky ampér u startovacích kabelů pro automobily.

Název vznikl podle vzdálené podobnosti s otevřenou čelistí krokodýla.

Krokosvorky jsou používány pro rychlé, dočasné propojení elektrických obvodů v elektromontážních dílnách, opravnách nebo laboratořích. Podle síly pružiny a použitého materiálu jsou takové svorky použitelné pro proudy od miliampér do přibližně 15 ampér. Při použití na startovacích a nabíjecích kabelech pro akumulátory spalovacích motorů je mechanické provedení krokosvorek významně mohutnější a proudy mohou krátkodobě dosahovat až stovek ampér. Krokosvorky jsou oblíbené pro jednoduchost svého použití, bývají součástí vybavení multimetrů (voltmetrů, ampérmetrů, ohmmetrů…). Krokosvorky se poprvé objevily na počátku 20. století.

S ohledem na to, že části pod napětím jsou odkryté, měly by být krokosvorky používány jen v obvodech s bezpečným napětím. Připojovat a odpojovat pod napětím by se nemělo vůbec. Při velkém proudovém zatížení může dojít k zahřátí kontaktních plošek a následně k poškození izolace.