Krizový zákon

Zákon stanoví působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením, a při jejich řešení a při ochraně kritické infrastruktury a odpovědnost za porušení těchto povinností.[1] Krizový zákon také zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje určování a ochranu evropské kritické infrastruktury.[1]

Zákon vymezuje základní instrumenty, kterými má být dosaženo účelu této právní regulace. Hlavními právními nástroji, je stanovení povinností ministerstvům a jiným správním úřadům, právnickým a fyzickým osobám na tomto úseku státní správy, ale i vymezení postavení, působnosti a pravomocí orgánů státní správy a samosprávy při přípravě na krizové situace a při jejich řešení.[1][2]

Krizovým zákonem lze omezit práva a svobody občanů zaručené Listinou základních práv a svobod na nezbytně nutnou dobu a v nezbytném rozsahu.[1] Listina základních práv a svobod umožňuje ve zvláštních případech například omezení vlastnického práva, avšak za náhradu. Zákon řeší v tomto smyslu poskytnutí peněžní náhrady v míře omezení vlastnického práva podle zvláštních předpisů, obdobně lze požadovat náhradu škody vzniklé v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními podle právních předpisů a náhradu za újmu na zdraví obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů.[1]

Zákon vychází z článku 3 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, podle něhož bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby. Státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky.[2]

Prováděcími předpisy krizového zákona jsou vyhláška č. 281/2001 Sb., kterou se provádí krizový zákon, vyhláška Českého báňského úřadu č. 75/2001 Sb.[1] a dále cca 75 nařízení nebo usnesení vlády, z toho 70 je z roku 2020.[3] Poslední změny a novelizace krizového zákona z roku 2021 mají souvislost s pandemií covidu-19 na území České republiky.

V roce 1999 byl v parlamentu předložen zákon o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému. Počet zákonů byl nakonec rozšířen na tři základní zákony a to na zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a jako poslední byl sestaven zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy. Povodně v roce 1997 také značně urychlily přijetí ústavního zákona 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Díky přijetí výše uvedených zákonů tak ČR splnila své mezinárodní závazky a zařadila se tím mezi moderní západní státy s páteří zákonů řešících problematiku krizového řízení.