Aristarchus (kráter)
Aristarchus je impaktní kráter nacházející se na pevninském výběžku uprostřed měsíčního moře Oceanus Procellarum (Oceán bouří) na přivrácené straně Měsíce. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.[1][2] Má průměr 40 km [2] a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma Aristarcha ze Samu, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností Slunce a Měsíce od Země. V blízkosti východo-jihovýchodním směrem se nachází lávou zatopený kráter Herodotus, od něhož se vine měsíční údolí Vallis Schröteri.[2]
| Kráter Aristarchus | |
|---|---|
 Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy Apolla 15. | |
| Souřadnice na Měsíci | |
| Selenografická šířka | 23.7° S |
| Selenografická délka | 47.4° Z |
| Další údaje | |
| Typ kráteru | komplexní kráter |
| Průměr kráteru | 40 km |
| Hloubka | 3,7 km |
| Colongitudo | 48° |
| Eponym | Aristarchos ze Samu |
Plošina Aristarchus
Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.[3] Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. William K. Hartman a Gerard P. Kuiper se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku pánve Imbrium.[3]
Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar [2] a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a anortozity. Je to také centrum jasných paprsků.[4]
V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly (tzv. měsíční přechodné jevy)[4][5], které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou radon nebo argon.[6] Únik nepatrného množství radonu byl potvrzen americkou sondou programu Apollo.[5]
Satelitní krátery
V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly Mezinárodní astronomickou unií přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes Väisälä) a Aristarchus C (dnes Toscanelli).
| Aristarchus | Sel. šířka | Sel. délka | Průměr |
|---|---|---|---|
| B | 26.3° S | 46.8° Z | 7 km |
| D | 23.7° S | 42.9° Z | 5 km |
| F | 21.7° S | 46.5° Z | 18 km |
| H | 22.6° S | 45.7° Z | 4 km |
| N | 22.8° S | 42.9° Z | 3 km |
| S | 19.3° S | 46.2° Z | 4 km |
| T | 19.6° S | 46.4° Z | 4 km |
| U | 19.7° S | 48.6° Z | 4 km |
| Z | 25.5° S | 48.4° Z | 8 km |
Reference
- Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142
- RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristarchus, s. 62/18.
- Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138
- Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7
- Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Pozorování Měsíce, str. 211, ISBN 80-85277-10-7
- Unikají na Měsíci plyny?. www.lidovky.cz [online]. [cit. 2009-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-06.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kráter Aristarchus na Wikimedia Commons