Oceanus Procellarum

Oceanus Procellarum (česky Oceán bouří) je nejrozsáhlejší plocha na přivrácené straně Měsíce, která je pokryta bazalty tvořícími měsíční moře. Má od severu k jihu délku 2 500 kilometrů a zabírá 4 000 000 km². Jeho střední selenografické souřadnice jsou 18,4° S, 57,4° Z.[1] Na rozdíl od jiných měsíčních moří nebyla u Oceánu bouří identifikována žádná impaktní pánev.

Oceanus Procellarum je rozsáhlá tmavá plocha v horní levé části snímku - v části přivrácené strany Měsíce.
Poloha Oceanus Procellarum.

V západní části oceánu se nenachází mnoho velkých impaktních kráterů, zato se zde ale nachází značné množství lunárních sopečných dómů (druh štítové sopky)[2] a také světlý útvar Reiner Gamma s vysokým albedem (v západní části oceánu).[3] Jejich vysoká četnost je v oblasti Marius Hills.

Vznik

Po dlouhý čas se věřilo, že oblast Oceanus Procellarum vznikla výsledkem impaktu tělesa na povrch Měsíce, nicméně studie z roku 2014 založená na průzkumu gravitační mapy tento původ nejspíš vylučuje.[4] Tato studie využívající data pořízené dvojicí sond GRAIL naznačuje, že vznik Oceanus Procellarum je spojena s popraskáním měsíční kůry a následným masivním vulkanismem. Gravitační mapa totiž ukázala, že se pod viditelnými lávovými pláněmi nachází údolí vzniklé protažením a ztenčením kůry. Vědci předpokládají, že toto protažení a ztenčení je spojeno s abnormálním výskytem radioaktivních prvků v této části Měsíce, kdy jsou zde hlavně nabohaceny obsahy uranu, thoria a draslíku.[5] Tyto prvky způsobily vyšší teplotu oblasti než okolních jednotek, načež po jejich vyčerpání mělo dojít k rychlému chladnutí. Během chladnutí se měla oblast protáhnout a ztenčit, následně popraskat, což umožnilo výstup magmatu na povrch.[5]

Expedice

Do oblasti Oceánu bouří přistály v roce 1966 sovětské sondy Luna 9, Luna 13 a americká sonda Surveyor 1.[6] V roce 2020 čínská sonda Čchang-e 5.

Oceanus Procellarum v kultuře

Odkazy

Reference
  1. Moon: Oceanus Procellarum
  2. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Marius, str. 84, č. mapového listu 29, ISBN 80-85277-10-7
  3. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Galilaei, str. 82, č. mapového listu 28, ISBN 80-85277-10-7
  4. https://www.stoplusjednicka.cz/svedkove-davnych-kolizi-nejvetsi-kratery-slunecni-soustavy
  5. GIBNEY, Elizabeth. Moon's largest plain is not an impact crater [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
  6. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Lety na Měsíc, s. 193.
  7. Oceanus Procellarum (Ecuador), Encyclopaedia Metallum, cit. 2. 12. 2012 (anglicky)

Literatura

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.