Krásný Jez
Krásný Jez (dříve také Krásná, německy Schönwehr[2]) je osada spadající pod město Bečov nad Teplou, ve vzdálenosti 5 km severně od Bečova. Je zde evidováno 44 popisných čísel. Vede zde železniční trať 144 do Lokte. V roce 2011 zde trvale žilo 87 obyvatel.[3]
Krásný Jez | |
---|---|
Krásný Jez | |
Lokalita | |
Charakter | osada |
Obec | Bečov nad Teplou |
Okres | Karlovy Vary |
Kraj | Karlovarský |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 50°7′25″ s. š., 12°50′43″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 87 (2011)[1] |
Katastrální území | Krásný Jez (3,90 km²) |
PSČ | 364 64 |
Počet domů | 32 (2011)[1] |
Krásný Jez | |
Další údaje | |
Kód části obce | 1279 |
Kód k. ú. | 601276 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
První počátky malé vesničky Krásný Jez je možno datovat asi od roku 1490. V této době se vyskytuje název vesnice Ssonwerd, později Ssenwerd a od roku 1785 Schönwehr. Vesnice byla vždy součástí patrimonia Bečov – Javorná. Vesnice byla od prvopočátku čistě zemědělského rázu s německými osídlenci. Obec přináležela se 14 obcemi a dvěma poplužními dvory, stejně jako hrad s pivovarem a město Bečov, vrchnosti bečovské, kterých se v držení panství vystřídalo několik.
Velké škody na majetku a lidech utrpěla obec a celé okolí za dob třicetileté války (1618–1648).
Zprávy o velikosti vesničky zaznamenávají její pozvolné zvětšování. V roce 1847 popisoval Johann Gottfried Sommer ve své knize Das Königreich Böhmen toto: Vesnice Krásný Jez má 40 domů a 268 obyvatel a je součástí farnosti Horní Slavkov. Rok 1848 přinesl zrušení roboty a obyvatelům se tím ulehčilo v jejich práci a životě. Od roku 1850, v době vzniku obecní samosprávy byla vesnice zahrnuta do soudního okresu Bečov. V roce 1872 měla vesnička již 49 domů s 201 obyvateli a k byly k ní přiřazeny osada Milešov (Müllersgrün[2]) s 41 domy a 308 obyvateli a dále též Vodná (Wasserhäuseln[2]) s 37 domy a 272 obyvateli. Obec Krásný jez zaujímala přednostní postavení před obcemi Milešov a Vodná, ačkoliv se jí rozlohou půdy, počtem domů a obyvatelstva téměř vyrovnávaly.
Vesnice se dále pomalu rozvíjela, k čemuž přispěla též roku 1896 stavba dráhy Rakovník – Bečov – Karlovy Vary, na které za dva roky projel mezi Bečovem a Krásným Jezem první pracovní vlak. Název obce Krásný Jez byl utvořen podle názvu železniční stanice, která se tak v letech 1918 až 1922 jmenovala úředně, avšak na zákrok tehdejších německých poslanců ve vládě byl název obce a stanice změněn znovu na Schönwehr.
Během doby počet usedlostí a obyvatelstva opět stoupal. V roce 1935 bylo již ve vesnici 54 domů s 279 obyvateli z nichž bylo 27 Čechů. Po Mnichovské dohodě připadla obec do území odstoupeného Německu. V roce 1939 poklesl počet obyvatel na 241 a to pravděpodobně proto, že někteří muži nastoupili do německé branné moci, dále nastal úbytek českého obyvatelstva následkem německé okupace. V této době spadala obec do soudního okresu Teplá a politického okresu Mariánské Lázně. V samotné obci nedošlo po dobu okupace k žádným podstatným změnám. V květnu roku 1945 spadala obec do okupačního pásma americké armády a dne 4. května došlo k obsazení místní železniční stanice. Koncem května přešla obec do sovětské zóny. Americké jednotky se stáhly k Bečovu a k Hornímu Slavkovu.
Po roce 1950 v okolí probíhala těžba uranové rudy. Ložiska byla vyčerpána kolem roku 1960.[4]
Galerie
- Nová zastávka ve středu vesnice
- Havraní potok
- Most neprovozované trati Krásný Jez – Loket
- Opuštěná trať do Lokte a stále provozovaná trať do Karlových Varů
Reference
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
- Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 271.
- Bečov nad Teplou - historie města
Literatura
- Čerpáno z kroniky Krásného Jezu sepsané panem Josefem Mouchou v roce 1959