Kozlov (Bochov)

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1365, kdy patronátní právo ke zdejšímu kostelu vykonávali Němota, Přech a Ješek.[3] Již v té době ve vsi stávala tvrz,[4] na které roku 1395 sídlil Hanuš z Ratiboře a před ním snad roku 1393 Jan Kozlovec z Kozlova. Z dalších majitelů jsou známi Jindřich připomínaný roku 1398, Fulfiš (1400) a roku 1407 Otík z Bratřence.[3] Během husitských válek vesnice patřila bratrům Romanovi staršímu a Václavovi z Kozlova,[4] z nichž Václav žil ještě roku 1456.[3]

V šestnáctém století byl Kozlov manstvím pánů z Plavna, kteří je pronajímali svým vazalům.[4] Z nich posledním byl Jan Ratibořský ze Chcebuze, od kterého panství koupil Jiří Utenhofer z Utenhofu a roku 1567 dosáhl propuštění statku z manství. Jeho synové Kozlov roku 1588 prodali svému strýcovi Jindřichovi staršímu z Utenhofu. Po Jindřichově smrti v roce 1594 statek zdědil Adam Utenhofer z Utenhofu, který se zúčastnil stavovského povstání, za což mu byl roku 1623 zabaven majetek. Panství vzápětí koupil Jan Hegner z Röesselfeldu.[3] Roku 1669 (nebo 1667[5]) se majiteli stali Štampachové, kterým panství zůstalo až do roku 1687, kdy je koupili Pikharti z Grünthalu. K dalším majitelům patřili v letech 1744–1775 Trautenbergové, po nich v období 1775–1792 rytíř František Kager ze Štampachu, kterého vystřídali Hoyerové z Blumenou a řada dalších majitelů.[5]

Období největšího rozmachu obec dosáhla na přelomu 19. a 20. století, kdy zde bydlelo přes 400 obyvatel v 98 domech. Poté nastalo období stagnace, ale přesto zde bydlelo stále více než 300 lidí v téměř stovce domů. Těžkou ránu obci (stejně jako celému pohraničí) zasadil rok 1945 a odsun původního německého obyvatelstva. Původního významu od té doby sídlo již nikdy nenabylo.

Poválečná léta byla ve znamení nového osídlování, ale i násilné kolektivizace zemědělství. V roce 1953 se obec dočkala napojení na elektrickou síť, ve stejném období byl vystavěn i vodovod. S novou dobou přišla i výstavba nového bytového domu a areálu zemědělských staveb. Počátkem šedesátých let byla průjezdná komunikace odkloněna mimo střed obce. Od sedmdesátých let nastává pozvolný úpadek. Místní národní výbor zanikl v roce 1973, pět let nato ukončila provoz malotřídní škola (budova je dnes v havarijním stavu), později vzala za své i pošta a před několika lety byl zrušen obchod se smíšeným zbožím.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kozlově

Dominantu vsi tvoří jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o původně gotickou stavbu připomínanou poprvé v roce 1365, později byla upravena v době renesance. V roce 1704 byla přistavěna barokní věž a k severní části lodi křestní kaple. Bohaté vnitřní zařízení, ke kterému patřil i obraz Ukřižování připisovaný Petru Brandlovi, bylo rozkradeno. V kostele zbývá mobiliář a patrová kruchta.[5] V presbytáři jsou vysoko na severní zdi zachovány dva renesanční náhrobníky s epitafy. Jde o náhrobníky Adama a Jindřicha z Uttenhoferů.^[zdroj?!]

Kozlovský zámek stával na vyvýšenině u původní silnice z Bochova do Toužimi. Jeho předchůcem bývala tvrz přestavěná v 16. století na renesanční zámek. Stavba zámku přetrvala v nezměněné podobě (s výjimkou barokního zastřešení věží) až do novověku. Po roce 1918 zámek postupně chátral a byl roku 1938 částečně odstřelen a jeho zbytky odstraněny v padesátých letech dvacátého století.[5]

V obci u hřbitovní zdi jižně od kostela roste památný strom Kozlovská lípa.

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 350 obyvatel (z toho 178 mužů), z nichž bylo čtrnáct Čechoslováků a 336 Němců. Kromě pěti židů byli římskými katolíky.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 353 obyvatel: jedenáct Čechoslováků, 341 Němců a jednoho cizince. S výjimkou jednoho člena církve československé a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[7]