Kostel svatého Vintíře (Dobrá Voda)

Kostel svatého Vintíře je římskokatolický farní kostel v Dobré Vodě u Hartmanic. Je jediným kostelem na světě zasvěceným Vintířovi.[1]

Kostel svatého Vintíře
Kostel
Místo
StátČesko Česko
ObecHartmanice
Souřadnice49°9′19,13″ s. š., 13°26′15,88″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézečeskobudějovická
VikariátSušice-Nepomuk
FarnostDobrá Voda
Architektonický popis
Výstavba1706-1734
Další informace
Kód památky22475/4-2857 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Kostel dal v roce 1706 postavit baron František Karel Villani na místě původní dřevěné kaple z roku 1618, která zde podle archeologických výzkumů stála již ve 12. století. Byl postaven do roku 1734, v poslední etapě do roku 1777 byla postavena věž. Po druhé světové válce byl kostel v hraničním pásmu a byl využíván jako stáj a skladiště dělostřeleckých granátů. Obnoven a znovu vysvěcen byl roku 1995, při výročí 950 let od smrti sv. Vintíře.

Interiér

Z původního interiéru se mnoho nezachovalo. Město Hartmanice započalo v devadesátých letech 20. století s jeho renovací. V této době zde koupila budovu staré školy sklářská umělkyně paní Vladěna Tesařová, která si zde zřídila i svou dílnu a Dobrá Voda se tak stala jejím domovem. Jako zbožná žena a manželka evangelického faráře přišla s myšlenkou vytvořit ve zdejším kostele jedinečné dílo, které by navázalo na tradici šumavského sklářství a zároveň připomnělo postavu svatého Vintíře jako stavitele mostů mezi národy. Po konzultacích s českobudějovickou diecézí vytvořila jedinečný oltář ze skla o váze 5 tun, v němž jsou zakomponováni čeští a bavorští světci. Později v její dílně vzniklo dalších 14 skleněných plastik křížové cesty, skleněná socha sv. Vintíře v životní velikosti, skleněná menza, ambon a dvoutunový betlém. Jejím posledním dílem je ztvárnění plastiky Panny Marie, která byla v kostele umístěna v roce 2021.

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. Dobrá Voda [online]. Vintir-dum.eu [cit. 2016-05-08]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.