Kostel svatého Václava (Zvole)

Zvolský kostel svatého Václava se hřbitovem

Na základě archivních pramenů bylo možné určit postup stavebních prací.[2] Na počátku stavební sezony roku 1719 došlo k částečnému zbourání původní staré chrámové stavby a byly připravovány základy pro novou přístavbu. V průběhu roku 1715 byla dokončována hrubá stavba, pracovalo se na pokrytí střechy a byly osazovány kovové rámy oken. Roku 1717 probíhaly poslední práce na interiéru a osazování dveří. Vysvěcen byl kostel 6. října 1722. Známe i konkrétní jméno zedníka, který se na stavebních pracích podílel. Byl jím mezi lety 1714 a 1717 Kašpar Parvus, který je zároveň doložen roku 1721 i na stavbě kostela na Zelené hoře.[3] Mezi lety 1730–1733 bylo nutné kvůli statické poruše přistoupit k částečnému snesení a opětovnému vystavění severní věže zvolského chrámu.

půdorys kostela

Kostel je postaven na půdorysu řeckého kříže, východní rameno kněžiště je ale dvojnásobně prodlouženo oproti zbývajícím. Navíc k závěru východního křídla přiléhají po stranách dvě mohutné věže, které dispozici kostela definitivně posouvají směrem od centrální k longitudinální. Pro exteriér stavby je příznačný kontrast plasticky a geometricky řešených prvků. Užití výrazných konvexních ploch v závěru tří krátkých ramen kříže, která obklopují centrální čtvercový prostor hlavní lodi, vede až k iluzi pohybu hmot, který ještě umocňují zprohýbané nárožní srostlice římsko-dórských pilastrů. Celý plášť hlavní lodi korunuje střešní lucerna vystavěná na půdorysu sférického čtverce, jejíž vlastní válcové tělo s oválnými okny vyztužují nárožní tupoúhlé pilířky.[2] Samotná stříška lucerny odkazuje svým tvarem na podobu knížecí čapky patrona chrámu svatého Václava. Fasáda východní části kostela včetně dvou věží, které jsou částečně převzaty z původní stavby gotického kostelíka,[4] je naopak řešená prostým geometrickým způsobem. Ploché zdi člení rovné římsko-dórské pilastry. Věže jsou zakončeny zvonicovými střechami a čtyřbokými lucernami.[5] Celou fasádu opticky sjednocuje motiv střídání oválných a obdélných okenních otvorů.[5]

Interiér charakterizuje dojem monumentální prostoty vytvořený působením hladkého, téměř nezdobeného zdiva. Dominuje mu kupole zdvihající se nad hlavní lodí, zakončená lucernou.

Interiér kostela

Autorství Jana Blažeje Santiniho-Aichla sice není přímo doloženo, ale hovoří pro něj přesvědčivě hned několik skutečností. Stavebníkem kostela byl totiž prokazatelně opat nedalekého žďárského cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva. Jeho značka, písmeno W, se objevuje na průčelním štítě stavby. Spolupráce Vejmluvy a Santiniho byla velmi čilá, opat architekta pověřil mnoha jinými projekty, jmenovitě obnovou vyhořelého konventního chrámu Panny Marie a klášterních budov (1706), stavbou kostela sv. Petra a Pavla v Horní Bobrové (1715), kostela Navštívení Panny Marie v Obyčtově (1722), dolního hřbitova ve Žďáře atd. Na Vejmluvovu objednávku vzniklo mezi lety 1719–1722 i Santiniho klíčové dílo, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Kostel sv. Václava ve Zvoli zapadá do Santiniho tvorby i po formální stránce. Typický Santiniho symbolismus zde reprezentuje již zmíněná svatováclavská knížecí čapka završující lucernu. Podobný motiv, korunu, použil Santini již na lucerně kupole klášterního kostela v Kladrubech (1711). Ale zatímco kladrubská koruna je zobrazena realisticky, symbol knížecí čapky na zvolské lucerně abstrahoval a stal se podnětem k vytvoření inovativní architektonické formy.[6] Půdorysné schéma centrály na půdorysu řeckého kříže s oblibou využíval Santini i na jiných svých projektech. Zvolskému kostelu jsou architektonicky nejblíže poutní kostel Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici (1710, 1720–1764) a kostel Jména Panny Marie ve Křtinách (1718–1750).[7]

• 
  Vstupní západní průčelí kostela
• 
  Socha svatého Jana Nepomuckého u vchodu do kostela
• 
  Kříž u vchodu do kostela
• 
  Hřbitov u kostela
• 
  Márnice na hřbitově
• 
  Náhrobní kámen z roku 1720