Kostel svatého Václava (Louka)

Barokní kostel menších rozměrů byl postaven podle návrhu neznámého architekta v letech 1725–1728. K položení základního kamene kostela došlo 26. května 1728. Spadal farou pod kostel sv. Petra a Pavla v Mnichově. Teprve v roce 1788 byla v těsné blízkosti kostela postavena fara a vznikla samostatná farnost Louka. Část vybavení získal kostel roku 1789 z minoritského kláštera ve Stříbře, zrušeného patentem Josefa II. v roce 1785. V letech 1850–1853 byl kostel přestavěn v pseudorománském slohu loketským stavitelem Josefem Scherbaumem. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva. Obec Louka se octla na území nově vzniklého Vojenského výcvikového prostoru Prameny. Kostel přestal plnit svou funkci a v roce 1950 byl zrušen. Po odchodu armády z výcvikového prostoru došlo ještě k opravě stavby, která pak byla využívána státními statky jako seník. Stavba však bez další údržby chátrala a v roce 1987 došlo k její demolici. Pozemek zaniklého kostela patří církvi.[1][2] Na místě kostela roste skupina stromů a stojí autobusová zastávka.[3]

Kostel byl jednolodní stavba na obdélném půdorysu se zkosenými nárožími s užším, odsazeným, obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem. Původně šindelová krytina střechy byla roku 1960 nahrazena bobrovkami. V době pseudorománské přestavby v letech 1850–1853 byla k západnímu průčelí přistavena zcela nová hranolová věž završená vysokou štíhlou oplechovanou osmibokou jehlancovou střechou s makovicí a křížem na vrcholu. Stěny věže byly členěny římsami do tří pater a byly prolomeny menšími obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Pod štítem věže se nacházely na všech stranách kruhové plechové ciferníky věžních hodin z 19. století. V přízemí věže se nacházela zaklenutá předsíň. Vnější stěny kostela byly členěny nárožními pilastry s jednoduše zdobenými hlavicemi, při severozápadním nároží lodi zdvojenými, vynášejícími jednoduchou profilovanou pásovou římsu, zdobenou na spodní straně obloučkovým vlysem. Plochostropá loď byla od presbytáře oddělena polokruhovým triumfálním obloukem na hranolových pilířích.[1][2]