Kostel svatého Mikuláše (Třebušín)

Boční pohled na třebušínský kostel

Kostel, zřejmě gotický, je zmiňován roku 1384, ale románský kostelík zde stával pravděpodobně již dříve. Stavba byla během husitských, ale také následujících válek poničena, a roku 1709 bylo započato s výstavba barokního kostela. Kapli sv. Jana Nepomuckého s dynamicky prolamovaným půdorysem stavěl v roce 1724-1725 nejspíše Octavio Broggio, který touto kaplí východně od presbytáře doplnil stavbu. V letech 1751-1752 došlo k úpravě střech. Vzhled kostela se významně změnil v roce 1902, kdy věž tvořená pouze nízkou dřevěnou zvonicí byla nahrazena vysokou vyzděnou horní částí věže. Do té doby věž nad úrovní hlavní římsy lodi završovala nízká dřevěná zvonice s valbovou střechou. Kostel plně sloužil svému účelu až do roku 1945. Poté došlo k vysídlení původního německy mluvícího obyvatelstva, počet návštěvníků bohoslužeb se snížil a kostel začal chátrat. K výrazné opravě došlo v letech 1992–2003, za vydatné finanční pomoci vysídlených obyvatel žijících v Německu a jejich potomků.

Jednolodní podélný kostel s výraznými bočními kaplemi a užšími emporovými přístavbami po obou bocích, takže půdorys vytváří křížovou dispozici. V západním průčelí je hranolová věž. Na východní straně se nachází presbytář s půlkruhovým závěrem, který tvoří zároveň stěnu přilehlé nižší centrální kaple členitého půdorysu, příčně obdélné, se široce zkosenými rohy a proláklými stěnami. Zvenčí jsou všechna nároží zaoblena a provázena pilastry. Okna jsou s trojdílnými záklenky. Uvnitř má kostel plackové klenby a pilastrové svazky. V západní části lodi se nachází varhanní kruchta a empory. Ve východní kapli zasvěcené sv. Janovi je klášterní (valená) klenba s lucernou.

Část vybavení snad pochází i z předchozího kostela. Hlavní oltář je barokní, rámový. Jeho titulní obraz pochází od J. Ongerse z roku 1721. Obraz se nachází v členitém rámu se zlacenými řezanými pentlemi a je nesen dvěma anděli. Boční oltář Nejsvětější Trojice s rokokovými vázami a zlacenými doplňky, který se nachází v severní kapli, pochází z 2. čtvrtiny 18. století. Boční sloupový, v černozlatém stylu, raně barokní oltář sv. Josefa, který se nachází v jižní kapli pochází z roku 1672. Kazatelna s rokajovými řezbami pochází ze 3. čtvrtiny 18. století. Kamenná křtitelnice mušlovitého tvaru je z 18. století. Barokní obraz sv. Vavřince, který je v presbytáři, je z roku 1728. Na pilířích se nachází šest barokních sošek z 18. století: sv. Anna, Pieta, sv. Jan Nepomucký, sv. Kateřina, sv. Barbora a sv. Václav. Období chátrání v rozmezí let 1946-1991 přečkala i většina vnitřního vybavení.

Kostel obklopuje hřbitov. V okolí kostela byl zjištěn val a příkop, snad pozůstatky johanitské tvrze. Nad kostelem je pozdně barokní socha sv. Jana Nepomuckého datovaná v nástavci letopočtem 1747. Budova zděné patrové fary s mělkým osovým rizalitem pochází z roku 1713. V 19. století byla fara přestavěna.