Kostel svatého Martina a Prokopa (Karlík)

Kostel svatého Martina a Prokopa stojí na návrší nad obcí a je nejstarší dochovanou památkou architektury v obci Karlík v okrese Praha-západ. Podle darovací listiny z roku 1253 k němu patřila obec, darovaná českou královnou Konstancií špitálu řádu křižovníků s červenou hvězdou. Později byl její název Dobřichovice přenesen na novou obec sousední, která kostel neměla, a proto i pro tuto obec byl kostelem farním. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Hlavní oltář s obrazem sv. Mikuláše
Kostel svatého Martina a Prokopa
v Karlíku
Kostel v Karlíku od jihu (2016)
Místo
StátČesko Česko
ObecKarlík
Souřadnice49°56′8,19″ s. š., 14°15′40,65″ v. d.
Další informace
Kód památky29358/2-2230 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Na místě dnešního kostela původně stála rotunda svatého Martina, postavená pravděpodobně již v první polovině 12. století z nepravidelně osekaných kamenných kvádříků. Bývá na ni vztahována první písemná zmínka z roku 1253 o darování vsi Dobřichovice špitálu Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Anežka Merhautová na základě průzkumu stavby vyslovila hypotézu, že rotunda byla původně kostelem vlastnickým, patřícím ke dvorci, jemuž bylo až ve 14. století dáno jméno Karlík. V polovině 18. století byl kostel rozšířen̠ː horní část zdiva lodi, apsidy a okna byla provedena z cihel [2] a zároveň byl upraven interiér v barokním slohu. V roce 1767 přibyla věž, později byla přistavěna chrámová loď se třemi barokními okny kasulového tvaru. Další úpravy proběhly v letech 1807-10 a 1834. K zásadní přestavbě kostela v novorománském slohu došlo roku 1889 - stavbu podle plánů ing. Krcha provedl stavitel Kundl z Prahy. Obnovený chrám slavnostně vysvětil vyšehradský kanovník František Micka.[3]

Popis

Jde o jednolodní obdélný kostel, se západní hranolovou věží, která byla při novorománské přestavbě zvýšena a upravena (cibulovitou báň nahradila jehlancová střecha). Původní rotunda s lucernou a apsidou slouží jako presbytář. Loď má strop plochý, sakristie má křížové klenby.

  • Hlavní oltář je řezaný ze dřeva v novorománském slohu z dílny bratří Bušků ze Sychrova, na něm oltářní obraz sv. Martina od akademického malíře Jana Heřmana z roku 1889.
  • Nástěnné malby na klenebním pasu vítězného obloukuː v medailonech poprsí českých patronůː zleva sv. Ludmila, sv. Prokop, (nahoře uprostřed pelikán krmící svou krví mláďata), vpravo sv. Václav a sv. Anežka Česká. Nad obloukem je vymalováno poprsí Krista Spasitele. Novorománskou kazatelnu původně na poprsni zdobily obrazy čtyř evangelistů, nyní jsou arkádová pole prázdná.
  • Varhany na kruchtě, pocházejí z roku 1890 a jsou funkční s původní mechanikou a měchy; chrám má dobrou akustiku.
  • Zvony ve věži jsou zasvěceny sv. Janovi a sv. Prokopovi.[3][4]

Hřbitov

Kostel je obklopen hřbitovem s kamennou ohradní zdí a brankou. Na něm stojí dnes již nepoužívaná márnice. Sídliště bylo v okolí hřbitova již v době bronzové.[5]

Významné hrobyː

  • Společný hrob a památník obětí první světové války z let 1914-1918 (vpravo od vchodu do kostela)
  • Karel Hermann-Otavský – právník a rektor Univerzity Karlovy, z Černošic
  • Karel Otavský – historik umění z Černošic
  • Jan Reimann – pražský zlatník, žijící v Dobřichovicích

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-05-21]. Identifikátor záznamu 140733 : Kostel sv. Martina a sv. Prokopa. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  2. Anežka MERHAUTOVÁ, Raně středověká architektura v Čechách. Academia Praha 1971, s. 112-113
  3. M., Kamler. Kostel sv. Martina a sv. Prokopa - Karlík kostel, Karlík (obec). www.krasnecesko.cz [online]. [cit. 2018-02-24]. Dostupné online.
  4. HRADY.CZ. Kostel sv. Martina a Prokopa, Karlík.. www.hrady.cz [online]. [cit. 2018-02-24]. Dostupné online.
  5. Archeologie pravěkých Čech 05, doba bronzová, ARÚ Praha 2008, s. 224

Literatura

  • Antonín PODLAHA, Posvátná místa Království českého III., Vikariát zbraslavský. Praha 1909, s. 199-204
  • Karel GUTH, České rotundy, inː Památky archeologické 34, 1925, s. 127.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.