Kostel svatého Josefa (Žulová)

Žulová získala roku 1793 definitivně statut města a začal její hospodářský rozvoj jako sídla vrchnostenské správy i střediska těžby kamene, postrádala však duchovní správu – náležela k farnosti ve Skororošicích – a od uzavření poutní kaple na Boží hoře roku 1785 v důsledku josefinských reforem byla i bez kostela. Již po zrušení této kaple roku 1785 a znovu po získání městského statutu roku 1793 žádalo město o povolení výstavby kostela. Teprve roku 1798 získalo město svolení od vrchnosti, vratislavského biskupa, i od zemských úřadů, ale finanční potíže za napoleonských válek stavbu oddálily. Bezprostředním podnětem k skutečné stavbě kostela byla skutečnost, že na ni roku 1800 odkázal částku 1100 zlatých mlynář Franz Meisel z Vápenné, ale pod podmínkou, že bude vystavěn do deseti let.[1]

Jako pozemek pro stavbu kostela věnoval roku 1805 vratislavský biskup objekt bývalého hradu Frýdberk, který byl po zničení za třicetileté války jen nejnutněji opraven a sloužil jako pivovar; vedle toho poskytl zdarma stavební materiál. 4. března 1809 byly zahájeny stavební práce, na podzim následujícího roku byla stavba dokončena a 4. listopadu vysvěcena biskupským komisařem Johannem Rotherem.[1]

Ze stávající zástavby byla využita mohutná hradní věž, k níž byla přistavěna loď kostela, a kolem kostela v prostoru vymezeném hradbami starého hradu byl umístěn hřbitov.[1] V roce 1813 byla u kostela zřízena duchovní správa (lokalie, od roku 1870 farnost), jejímž patronem byla vrchnost, tj. vratislavský biskup. Na faru byl přestavěn bývalý dům sládka, nacházející se již mimo vlastní areál kostela.[1]

Vybavování kostela probíhalo pomalu, definitivní zařízení pochází až z 2. poloviny 19. století: roku 1860 získal kostel nový zvon, roku 1863 hlavní oltářní obraz, roku 1875 samotný hlavní oltář, sochařskou a obrazovou výzdobu pak postupně zejména v letech 1875–1900.[1][2]

Na počátku 20. století se projevilo vychylování zdí, zejména v jejich navázání na středověké zdivo bergfritu. Musela proto v letech 1903–1904 proběhnout podstatná renovace, kdy byl zcela nahrazen krov (dosavadní vysoká špičatá střecha byla nahrazena střechou podstatně plošší, aby se snížilo zatížení obvodových zdí) i část zdiva, jež muselo být nově ukotveno; zásahy z této doby jsou zvenčí dosud patrné. Při té příležitosti získal kostel v podstatě nynější výmalbu, již vyhotovil malíř Alois Bauch z Vidnavy.[1][2][3]

Za první republiky byl mj. pořízen na věž hodinový stroj od firmy R. Thöndel (1920), pořízen druhý z dosud zachovaných zvonů (asi 1923) a roku 1932 byly instalovány stávající varhany namísto nedostačujících starých, datujících se z doby výstavby kostela.[2][3][4]

Po odsunu původního německého obyvatelstva v letech 1945–1946 byla Žulová dosídlena jen zčásti, navíc od nástupu komunismu ubývalo věřících a péče státu i obce o kostel nebyla důsledná, přesto byl v letech 1963–1964 kostel zčásti nově vymalován a stávající malby opraveny.[4] Roku 1963 byl rovněž prohlášen za kulturní památku, jíž je dosud.[4][5] Zásadnější opravy, především střechy, se kostel dočkal až po roce 1989 za finančního přispění vysídlenců z Rakouska; byly instalovány též nové věžní hodiny a v roce 2010 opraveny kostelní varhany.[4]

Kostel sv. Josefa se nachází na severovýchod od středu města Žulová, na poměrně výrazném ostrohu nad soutokem Stříbrného a Vápenného potoka, na jižním straně přerušeném vysekaným příkopem překlenutým kamenným mostem z roku 1846, který zajišťuje přístup do areálu kostela.[6][7]

Dominantním prvkem kostelní stavby je válcová bergfritová věž z lomového kamene; v dolní části má průměr 11 metrů a stěny silné až 4 metry. Byla patrně součástí již původní podoby hradu z počátku 14. století a zřejmě nikdy nebyla omítnuta.[8] V zachované výšce dosahuje asi 37 metrů.[2] Poslední 5. patro, které neslo krakorce, na nichž spočíval zděný ochoz s cimbuřím, bylo sneseno při přestavbě na kostel; namísto něho byla postavena užší oktogonální přístavba zvonice zakončená pozdně barokní cibulovou věžičkou.[2][7] Věž původně zřejmě nebyla přístupná z přízemí, ale až v prvním patře; mezi 1. a 3. patrem se v síle zdiva zachovalo schodiště.[8] Přízemí věže bylo při stavbě kostela proraženo cihlovým průchodem s valenou klenbou s lunetovými výsečemi.[8]

Přistavěná loď kostela je netradičně orientována na sever, aby byla co nejvíce využita původního hradního prostoru, který má zhruba formu oválu se severojižní delší osou; závěr kněžiště je postaven na původním středověkém zdivu.[9] Jinak má loď formu obdélníka se zúženým kněžištěm a sakristií na evangelní straně; k věži přiléhá předsíň s kůrem a varhanami, loď je zaklenuta dvěma poli, samostatnou klenbu má kněžiště.[10] Vnější forma stavby je v zásadě klasicistní, vnitřní zaklenutý prostor spíše pozdně barokní.[2][7]

Výmalba kostela byla obnovena v letech 1963–1964, kdy kostel zčásti nově vymaloval malíř Petr Klíč z Bernartic; zčásti pak opravil staré malby, zejména dva obrazy na dvou polích klenby nad lodí od malíře Aloise Baucha z Vidnavy z roku 1904, zobrazující sv. Josefa jako patrona katolické církve a smrt sv. Josefa.[2][4] Malba na klenbě nad kněžištěm znázorňuje uctívání Božího beránka.[2]

Do lodi kostela je prolomeno osmi obloukově zaklenutých oken, další dvě okna v kněžišti nesou vitráže ze 30. let 20. století.[2][3]

Vnitřní vybavení kostela pochází z největší části z konce 19. století. Novoklasicistní hlavní oltář byl pořízen roku 1875.[1] Hlavní oltářní obraz zobrazující patrona kostela svatého Josefa s dítětem Ježíšem vznikl na objednávku vratislavského biskupa roku 1863 a namaloval ho vídeňský malíř Karl Madjera (1828–1875).[1]

Interiér kostela zdobí několik dřevěných polychromovaných soch, z nichž nejstarší je socha Neposkvrněné P. Marie z roku 1875, doplněná protějškovou sochou Nejsvětějšího Srdce Páne.[1][2] Ze soch jsou nejcennější sochy čtyř evangelistů na zdi u oltáře (1894), jež pocházejí z doby působení faráře Johanna Junga (1892–1896). Byly vyrobeny v dosud fungující dílně řezbáře Ferdinanda Stuflessera (zal. 1875) ve známém řezbářském středisku Val Gardena (Gröden) v jižním Tyrolsku. Ze stejné doby (1895) pochází i křížová cesta s vyřezávanými rámy a o něco později přibyla i nynější vyřezávaná kazatelna.[1][2]

Ve věži kostela se zachoval pozoruhodný hodinový stroj od firmy R. Thöndel z roku 1920 a dva z původních tří zvonů, zvon Panny Marie datovaný na obrubě rokem 1826 a druhý menší pocházející zřejmě z roku 1923.[2][3] Na kůru jsou nedávno (2010) restaurované varhany z roku 1932.[4]

Kostel je od svého zřízení obklopen hřbitovem, který zaujímá veškerý prostor uvnitř hradeb bývalého hradu.[11]