Kostel svatého Jiljí (Dolánky)

Kostel na pohlednici z roku 1906

Barokní areál kostela sv. Jiljí v Dolánkách

Vstupní portál kostela sv. Jiljí

Původně na jeho místě stál zřejmě již ve 13. století malý gotický kostel. Ten byl poškozen v průběhu třicetileté války a nahrazen v roce 1675 novou stavbou filiálního kostela. Kostel byl filiálním až do zrušení doksanského kláštera, kdy byl povýšen na farní kostel. Jeho autorem byl zřejmě Antonio della Porta,[1] který je zároveň autorem řady raně barokních sakrálních staveb v širším okolí. Až do roku 1945 byl udržovaný, ale po II. světové válce, po vysídlení německy mluvícího obyvatelstva, začal postupně chátrat. Po roce 2000 byla vyměněna střešní krytina.[3]

Závěr kostela sv. Jiljí

Je kostelem jednolodním, podélným s odsazeným presbytářem, který je polygonálně uzavřen. U presbytáře jsou přízemní přístavky. Průčelí kostela je trojdílné se dvěma dvojicemi pilastrů v obou dolních pořadích. Štít kostela je široký, má trojdílné okno a trojúhelný vrchol. Kamenný portál kostela má v nadpraží letopočet 1675 (datum výstavby) a rozeklaný štítek s oválnou kartuší. Na bocích kostela jsou vysoké pilastry. Na presbytáři zvenčí se nacházejí lizénové rámce.[1]

Uvnitř kostela je valená klenba s lunetami mezi pásy na vysokých pilastrech se s bohatě plastickými hlavicemi, nachází vyložená, zalamovaná římsa a četné štukové plastiky andělů i ornamentálních motivů.[1]

Hlavní oltář portálový barokního typu z období výstavby kostela okolo roku 1675. Je proveden v černo-zlatém boltcovém slohu. Je opatřen čtyřmi sloupky, segmentovou římsou, dvěma sochami po stranách a dalšími pěti plastikami na římse. Titulní oltářní obraz byl přemalován v roce 1828. Tabernákl je pozdně barokní z roku 1768 a jeho dvířka jsou opatřena bohatě plastickým reliéfem. Boční oltáře sv. Norberta a sv. Pankráce jsou také z období kolem roku 1675 a jsou také stejného slohu jako hlavní oltář, ale mají jen dva sloupky. V segmentových štítcích bočních oltářů jsou boltcové kartuše a po stranách boltcová křídla. Lavice jsou dřevěné z 2. poloviny 17. století. Na jejich vykrajovaných bocích se nacházelí zlacené boltcové lemy. Varhany jsou pozdně barokní z roku 1765 a opatřeny jsou bohatě řezanými křídly a zlacenými rokaji, mřížkami a kartušemi. Zpovědnice jsou také pozdně barokní z roku 1774. Mají zvlněné průčelí a vzdutou římsu; jejich dvířka jsou vykládaná rokajovými útvary. Stojan na svíčky z 18. století je železný, tepaný. Je opatřen dvěma kruhy na třech křídlech a jeho horní část je otočná. Kamenná renesanční křtitelnice z roku 1580 stojí na balustrové noze a podstavci s volutami. Jsou na ní reliéfy akantů, nádrž s vysokým profilovaným okraje, a je opatřena víkem mladšího data s plastikou sv. Jana Křtitele. Renesanční kamenná kazatelna z roku 1596 pochází od Š. Bohdala. Její hladká balustrová noha spočívá na podstavci pozdně gotických tvarů; polygonální řečniště má nápisy a reliéfy na mušlovitém dně. V kostele, v nice na levé straně lodi, se nachází pozdně gotická dřevěná socha Piety z 1. poloviny 16. století, která je nově polychromovaná. Dalšími dvěma plastikami jsou: socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století a barokní Kristus na kříži, také z 18. století. Dva bohatě řezané rokajové rámy s ostatky a zasklenými obrázky Svaté rodiny a sv. Jana Nepomuckého jsou pozdně barokní ze 2. poloviny 18. století. Obrazy: Nevěřící Tomáš, Nanebevzetí Panny Marie, Řádový světec s Madonou a andělem, sv. Magdaléna a Světec s andělem jsou vesměs barokní díla ze 17.-18. století. Křížová cesta v lodi kostela pochází z 19. století.[1]

Bývalá fara v Dolánkách

U kostela, jako součást barokního areálu, stojí čtyřboká zvonice. Tato barokní stavba má půlkruhově sklenutá okna a stanovou střechu s lunetami. Bývalá fara, která již není ve vlastnictví farnosti, je pozdně barokní z let 1788–1791. Je obdélná, patrová s mansardovou střechou. Má zkosená nároží a na průčelí pilastry vymezené osové pole s obkloukovou římsou.[1]