Kostel servitů (Innsbruck)

Kostel servitů je římskokatolický kostel v Innsbrucku. Nachází se na ulici Maria-Theresien-Straße v centru. Je zasvěcený svatému Josefovi a připojen ke klášteru řádu služebníků Mariiných.

Kostel servitů
Místo
StátRakousko Rakousko
Souřadnice47°15′50,4″ s. š., 11°23′40,56″ v. d.
Architektonický popis
Stavební slohbarokní architektura
Výstavba1613
Další informace
Kód památky64227
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1613 až 1616 byl založen klášter vdovou po arcivévodovi Ferdinandovi II., Annou Kateřinou Gonzagovou. Rozkvět kláštera proběhl za podpory Habsburků. První stavba vyhořela v roce 1620, kdy bylo vše zničeno.[1] Giovanni Speraindio Colleto řídil novou výstavbu. V roce 1626 byl kostel vysvěcen. Hlavní oltář v roce 1628 na zakázku arcivévody Leopolda V. vytvořil sochař a štukatér Matthias Carneri.[2] V roce 1722 byla přistavěna boční kaple a Peregriniho kaple v roce 1731; současná věž byla postavena v roce 1899 Johannem Wunibaldem Deiningerem. Dne 3. listopadu 1938 převzal klášter, jako první v Innsbrucku, národně socialistický režim. Při leteckém náletu 15. prosince 1943 byla budova těžce poničena. Po roce 1945 proběhla rekonstrukce, řeholníci se vrátili a od roku 1947 se starají o nově vzniklou farnost sv. Josefa. Renovace proběhly v letech 1968 a 1990.

Kostel je jednoduchá prodloužená budova rovnoběžná s ulicí, s chórem, barokní jižní věží a vyčnívajícím arkýřem kaple. Nad štukovanými pilastry je lunetová klenba. Stropní malba a freska na vnější stěně arkýře byly vytvořeny v letech 1947 až 1953 Hansem Andreem.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Servitenkirche (Innsbruck) na německé Wikipedii.

  1. Anton Schroll, Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege, 1997, svazek 51, s. 185
  2. Johanna Felmayer, Die Altäre des 17. Jahrhunderts in Nordtirol, Innsbrucker Beiträge zur Kunstgeschichte, Wagner, 1967, s. 23
  3. Karl Oettinger, Reclams Kunstführer: Österreich. Baudenkmäler, svazek 2, Reclam, 1968, s. 272

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.