Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Sládkovičovo)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je římskokatolický kostel, který se nachází na náměstí v Sládkovičově.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Sládkovičovo)
Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Sládkovičovo)
Místo
Stát	Slovensko Slovensko
Kraj	Trnavský
Okres	Galanta
Obec	Sládkovičovo
Souřadnice	48°12′19,85″ s. š., 17°38′41,78″ v. d.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Sládkovičovo)
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	Západní
Diecéze	Trnavská
Děkanát	Galanta
Farnost	Sládkovičovo
Architektonický popis
Stavební sloh	pozdní baroko
Typ stavby	pozdní baroko
Specifikace
Stavební materiál	kámen
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Areál kolem pozdněbarokního farního kostela vytváří spolu s přilehlým areálem zámečku nejstarší jádro města. Severně od kostela stojí budova staré fary, před jejím hlavním průčelím dostalo místo sousoší sv. Trojice. Na ploše dnešní farní zahrady se nacházel hřbitov, na kterém se pohřbívalo do počátku 80. let 18. století.

Nejstarší zmínky o kostele pocházejí až ze 17. století. Jednolodní stavba pravděpodobně s polygonální apsidou měla západo-východní orientaci. Uvnitř byla zaklenuta, osvětlená pěti okny lodě a kulatým oknem ve svatyni. Na západě byla situována dřevěná varhanní empora. Do roku 1761 byly v interiéru postaveny tři oltáře. Kromě hlavního to byly boční, zasvěcené sv. Josefovi a sv. Janu Nepomuckému. Ze tří původních zvonů se do současnosti zachoval velký, odlitý v roce 1770 v trnavské dílně Matěje Orfandla.

Koncem 18. století, po převedení vlastnictví panství na náboženský fond se přikročilo k výstavbě nového kostela. Jako jediná stavební součást architektury staršího objektu zůstala zachována věž, připojena k novému, jižně orientovanému presbytáři. Novostavba svou utilitární formou, s redukovaným plastickým dekorem odpovídá "standardizovaným" řešením z prostředí stavebního ředitelství uherské komory. Do jejího interiéru byl přenesen barokní mobiliář, v průběhu 19. – 20. století však došlo k jeho postupné obměně. Na empoře byly instalovány varhany z dílny Martina Saska (1866), ve svatyni neogotický hlavní oltář (1908) od Jozefa Krauseovu.

Loď byla nově zastropená v roce 1897, kdy byla na hlavním průčelí osazena i socha Panny Marie s dítětem, dar hraběnky von Firmiano. Rozsáhlá obnova stavby se uskutečnila v roce 1926. Stěny lodi vyzdobil nitranský malíř Gustav Schüle cyklem figurálních maleb, které vznikly z přispění bývalých vojáků, válečných zajatců a jejich rodin. Do kostela byl v roce 1922 zavedený elektrický proud. Modernizace pokračovala vysvícením věžních hodin, instalováním lustrů v lodi a reflektorů ve svatyni. Poslední renovace byly provedeny v polovině 60. let 20. století a po roce 2000 [1]