Korunovace norských panovníků

Korunovace norských králů (kroningen av kong Norge) byla státní a náboženský akt, během kterého docházelo k pomazání a korunování krále Norska. Královské korunovace se v Norsku konaly mezi roky 1164, kdy proběhla první korunovace a 1906, kdy došlo ke korunovaci poslední, přičemž mezi roky 1514 až 1818 se nekonala žádná korunovace. Místem konání korunovace byl nejprve Kristův chrám v Bergenu, poté se několik korunovací konalo v Oslu až se jako místo konání korunovací ústálila Nidaroská katedrála v Trondheimu. Korunovaci norského krále a královny prováděl biskup z Nidarosu (archaické jméno pro Trondheim).

Korunovace Karla III. Bernadotte v roce 1818.

Korunovace Haakona VII. a Maud v roce 1906.

Ve 14. století se Norsko stalo součástí Kalmarské unie a později součástí Dánsko-Norského soustátí, korunovace ale zůstaly zachovány. Poté, co byl v Dánsku roku 1660 zaveden absolutismus byly norské korunovace zrušeny a konala se pouze společná cereminie v Dánsku za účasti norského biskupa. K obnově korunovací došlo až v roce 1814, kdy liberální norská ústava z toho roku stanovila nutnost královské korunovace v katedrále v Trondheimu. Prvním králem který zde byl korunován novou královskou korunou byl až Karel III. Jan společný král Norska a Švédska, jehož korunovace se konala v roce 1818. Korunovace proto vycházela ze švédského vzoru. Jeho syn Oskar I. nebyl korunován, jelikož docházelo k odkladům korunovace z důvodu římskokatolického vyznání jeho manželky královny Joséphine, kterou jako římského katolíka odmítal luteránský biskup z Nidarosu korunovat. Další korunovace se proto konala až v roce 1860, kdy byl korunován jeho vnuk Karel IV. a královna Luisa. Jednalo se po několika stoletích o první korunovaci norské královny. Karlův nástupce a bratr Oskar II. byl společně s manželkou královnou Žofií korunován v roce 1873.

Následující a zároveň také poslední korunovace proběhla 22. června 1906, kdy byl korunován nový král Haakon VII. a královna Maud.

V roce 1908 byl ústavní požadavek korunovace parlamentem kompletně zrušen. Norští králové od té doby dobrovolně podstupují pouze intronizační požehnání.