Korherrova zpráva

Hlavní zpráva vydaná v březnu roku 1943 shrnovala, kolik Židů zůstalo v Německu, Rakousku a Evropě; detailně vyčíslila Židy zadržené v koncentračních táborech; uváděla, kolik Židů zemřelo přirozenou smrtí od roku 1933, a kolik jich bylo převezeno do východních oblastí.[1] Himmler dokument přijal, ale Korherr musel změnit slovo Sonderbehandlung neboli „zvláštní zacházení“ na slovo durchgeschleust.[2]

Korherrův dokument zaznamenal, že od roku 1937 do prosince 1942 klesl počet Židů v Evropě ke 4 milionům.[1]

Korherr tento pokles připisoval „emigraci, částečně nadměrné úmrtnosti ve střední a západní Evropě, a také vystěhování Židů převážně do více zalidněných východních oblastí.“[1]

Pro vysvětlení Korherr dodal: „Nesmí se přehlížet, že byla zaznamenána jen část úmrtí sovětských ruských Židů, zatímco úmrtí ostatních evropských Rusů nejsou zahrnuta. K tomu všemu dochází k přesunům Židů na území Ruska do asijské části, které nám nejsou známy. Rozsah přesunu Židů z evropských zemí pod německým vlivem je nám také z velké části neznámý. Celkem mohli evropští Židé od roku 1933 ztratit téměř polovinu své populace.“[1]

Korherr nikdy nebyl členem SS[3] a popíral, že by věděl o holokaustu. Říkal, že o vyhlazování slyšel až po jeho konci v roce 1945.[4]

V dopise, který poslal německému magazínu Der Spiegel v červenci roku 1977, Korherr píše, že zprávu nenapsal na Himmlerův rozkaz.[3] Říká: „Mé prohlášení, že přes milion Židů zemřelo v táborech Generalgouvernement a Warthegau během Sonderbehandlung, je nepřesné. Musím protestovat proti slovu ‘zemřeli’ v tomto kontextu. RSHA jsem volal kvůli jedinému slovu ‘Sonderbehandlung’, abych se dozvěděl, co znamená. Bylo mi řečeno, že jím byli pojmenováni Židé, kteří se usadili v Lublinské oblasti.“[3]